Archivní materiály 9

8. srpen 2008 | 09.26 |

NS RČS 1935-1938 | Poslanecká sněmovna - stenoprotokoly | 85. schůze (obsah, přílohy) | Pátek 5. března 1937
Posl. inž. Karmasin (německy): Dámy a pánové!
.......Předevčírem byla schůze imunitního výboru, ve které byla vydána celá řada našich kamarádů. Přítomní členové imunitního výboru nemohli se ubrániti úsměvu, když byly předčítány různé směšnosti, jež byly udány za důvod vydání. Přesto ovšem k vydání došlo. Ne tak přísně se postupuje venku v našem kraji při posuzování různých ministerských řečí. Připomínám výrok pana ministra Spiny v Mostě, kde prohlásil, kdyby někdo potřeboval intervenci, že může přijíti k němu. To bylo ovšem dementováno, řeklo se, že to neprohlásil jako ministr, nýbrž jako soukromník. Pan ministr Zajiček byl před 10 dny v Jihlavě. Není ještě zjištěno, zda tam byl jako ministr nebo jako soukromník. Rozhodně tam podle novinových zpráv prohlásil, že Hlučínsko mělo dotud německé školy pro 3000 dětí, dokud volilo křesťansko-sociálně. Ve chvíli, kdy volilo sudetskoněmeckou stranu, klesla číslice na 50 dětí. Jsou tu dvě možnosti: buď má pan ministr pravdu, ale potom jednalo ministerstvo školství a nár. osvěty stranicko-politicky, t. zn. zakázalo vyučování, protože tamější lidé volili sudetskoněmeckou stranu. To jest postup, který by v demokratickém státě neměl býti možný. Nebo nemá pravdu, neboť jest skutečností, že boj o školy nezačal teprve 19. května 1935, nýbrž datuje se se vší ostrostí již od prapočátku, takže druhou možností jest, že se pan ministr Zajiček dal cestou demagogie. Jestliže časopis "Deutsche Presse", jeho speciální orgán, nám v různých případech vyčítá demagogii, musíme říci, že tato výčitka padá na tuto stranu zpět, neboť demagogii skutečně prováděla nejvyšší stranická instance. Je-li dnes v časopise "Deutsche Presse" delší úvodní článek s nadpisem "Diletanti u díla", mělo by se po tom, co jsem uvedl, snad správněji psáti "Intrikáni u díla" a bylo by lépe podržeti si jednou zrcátko před sebou. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.) Ostatně o tom, že byl již kdysi veden boj o školy na Hlučínsku, napsal v r. 1928 bývalý okresní náčelník této strany Slaný rozsáhlý spis a usvědčil v otevřeném listě samého ministra Zajička z opaku. Chtěl bych tu citovati také listy křesťansko-sociální strany, že tehdy. když byla křesťansko-sociální strana ve vládě, nebyly školské poměry na Hlučínsku naprosto růžově, nikoliv takové, jak je pan ministr Zajiček ráčil v Jihlavě vylíčiti. Krnovský časopis "Das Volk" píše: "Právem očekávali němečtí hlučínští obyvatelé po vstupu německé křesťansko-sociální strany lidové do vlády, že ihned budou napraveny poměry, jež až dosud byly výsměchem demokratické správy. To říkala nová vládní strana.

Každá vláda by se musila v zájmu účelné správy, sloužící všem jí podřízeným národnostním příslušníkům, snažiti o vytvoření normálních poměrů i na tomto poli" atd. To bylo napsáno dne 1. prosince 1927. Z toho vysvítá, že pan ministr Zajiček neměl pravdu, když prohlásil, že se boj o školy datuje teprve od vzniku sudetskoněmecké strany. Spíše jest pravdou, že již tehdy, když byla jeho strana ve vládě, byly tytéž nebo ještě horší poměry.

Pan ministr Zajiček dostal dnes vřelého přímluvčího, známého posl. Uhlíře, průkopníka odporu proti všemu německému a především proti všemu německému na Hlučínsku. Bylo to zcela zvláštní. Nejdříve stál pan posl. Uhlíř zde dole, když pan posl. Sivák zde nahoře vystoupil proti bolševisaci školství. Zde byl vřelým přímluvčím bolševisace školství a stál v jedné frontě s přáteli z nejkrajnější levice. Později stál zde nahoře a měl slavnostní řeč, jež by byla na místě při jubileu nějakého spolku. Mluvil o míru mezi národy, o báječném kulturním vývoji, jehož se dostalo zvláště nám Němcům. Žádné oko nezůstalo suché, mohlo by se říci, a my jsme svého milého Uhlíře vůbec nepoznávali, protože jsme nevěděli, odkud tyto mírové chvalozpěvy najednou pocházejí. Začali jsme docela věřiti v uskutečnění vyrovnání. Potom přišel najednou ten pravý Uhlíř a zasazoval se vášnivými slovy o svou speciální práci, zničení německého školství na Hlučínsku. Chtěl bych hned s počátku konstatovati, že co nejostřeji odmítáme metody udavačství, jichž kol. Uhlíř zde užil. Z parlamentní korespondence vysvítá, že udával: za prvé dělníky firmy Weisshuhn, že jsou všichni členy sudetskoněmecké strany, a zastával se zřejmě toho, aby tam byli ve své možnosti práce poškozeni. Za druhé udal firmu Weisshuhn u berního úřadu, že zřejmě platí příliš málo daní, chtěl berní úřad upozorniti, že má zasáhnouti a předepsati této firmě vyšší daně, Za třetí udal tamější soukromé učitele, kteří vedou bídný život, neboť nejsou plně placenými učiteli, nýbrž chudými ubožáky, kteří musí za několik krejcarů běhati dům od domu; ty udal jako státu nepřátelské, aby se o ně starala státní policie. Za čtvrté udal rodiče, kteří toto soukromé vyučování udržovali s osobními obětmi, poněvadž se tázal, odkud tyto prostředky vlastně pocházejí. Také na ně poštval státního zástupce. Za páté udal ředitele německého učitelského ústavu v Opavě a jeho profesory, když chtěl učiniti věrohodným, že tam pokoutně vyučují, poněvadž mají kursy pro externisty, a upozornil rovněž ministerstvo školství a nár. osvěty na disciplinární řízení a poštval je na ně. Za šesté udal celou sudetskoněmeckou stranu, když jí vyčetl, že to jest ona, která prý organisuje na Hlučínsku státu nepřátelské pletichy, velkoryse organisuje, jak se vyjádřil, a žádal zostření různých policejních správních opatření proti všem tamějším Němcům.
O Hlučínsku - bylo o tom již tak často hovořeno - chtěl bych ještě jednou konstatovati: hned po převzetí oblasti byly všechny německé školy až na dvě výjimky zavřeny. Byl učiněn pokus opatřiti dětem německé vyučování soukromým vyučováním, a to ze dvou důvodů. Za prvé, poněvadž se obyvatelé přiznávali k němectví a poněvadž mají právo dáti své děti tam, kam chtějí rodiče, bez ohledu na to, jak státní úřady posuzují jejich národnost. Dále bylo soukromé vyučování postaveno pod nejostřejší nátlak úřadů, proti rodičům byly nasazeny všechny orgány, jež tu byly, celá oblast byla postavena pod výjimečný stav, což jest v našem státě ojedinělé, chtěl bych vlastně říci skoro pod válečné právo a nejpřísnějšími tresty byl zmařen každý pokus nalézti mezeru, kde by mohlo právo proklouznouti. Když ani to nebylo nic platno, bylo sčítání lidu tak organisováno, že komisaři zanášeli bez ohledu na to, k jaké národnosti se obyvatel Hlučínska zná, prostě stereotypně československou nebo moravskou národnost - novota - a všechny protesty a pokusy dáti průchod právu byly prostě zamezeny. (Posl. Birke [německy]: To už jest také moravská národnost?) Nedávno!
Když pak bylo soukromé vyučování Uhlířovým zákonem zcela zakázáno, byl na Hlučínsku učiněn pokus, dáti hrstce dětí aspoň pomocné vyučování. Včera uvedl kol. Uhlíř množství míst - jest to už trochu zastaralé. Již dne 13. prosince 1936 uveřejnil v "Lidových novinách" toho se týkající článek, ve kterém jsou přesně tatáž čísla. Nepopíráme to, musíme docela konstatovati, že tato čísla jsou potud mylná, že toto pomocné vyučování se děje v daleko větším měřítku. Jest však zákonem odůvodněno, že se znemožňuje nebo se činí pokus znemožniti, aby se dětem dalo německé vyučování vedle vlastní veřejné školy, do které jsou zapsány? Nemají se přece učiti ničemu jinému než mluviti německy. Menšinoví učitelé, kteří dnes na Hlučínsku působí, jsou, což otevřeně přiznávám, prima agitátory, ale neumějí mluviti německy, a naši obyvatelé Hlučínska potřebují němčiny. Právě nyní bude s Německem podepsána smlouva, podle níž může jíti odtud pracovati do Německa 1.500 lidí. To jest přece vyloučeno, aby se nemohli se zaměstnavatelem dorozuměti; musí se k tomu učiti německy. Zde nemají práci, zde by musili zemříti hlady, musí jíti přes hranice do Německa, aby práci našli. Jak toho však dosáhnou, neovládají-li německý jazyk? Činí-li se pak tak primitivní opatření, jako že se doma udílí dětem po čtyřech nebo po pěti po veřejné škole jazykové vyučování, chcete tomu zabrániti a kol. Uhlíř uvádí v činnost hned celý státní aparát, napíše článek "Nové pokusy o germanisaci na Hlučínsku" a volá na pomoc státního zástupce, aby překazil tuto domnělou "podvratnou činnost", tuto činnost stát podrývající. Toto pomocné vyučování se smí udíleti. Není nikde psáno, že je musí prováděti síly, jež mají způsobilost vyučovati. Právě zde v Praze žije většina vysokoškoláků z toho, že dávají domácí hodiny. Kdo se tu táže, zda mají způsobilost učiti? Pro vysokoškoláky to jest sociální záležitostí, pro ostatní, kteří v tom hledají lepší pokrok ve škole, jest to nutností, neboť si nemohou dovoliti universitní profesory, profesory nebo jiné kvalifikované učitele. A totéž platí pro Hlučínsko. Také tam jest finančně vyloučeno, abychom tam posílali lidi s kdo ví jakými diplomy, kteří vyučují soukromě. To jest svépomocná akce rodičů, právě protože peněžní prostředky nemohou přijíti odnikud, a není ustanoven žádný učitel, nýbrž jen tyto nekvalifikované síly, které ovšem pro vyučování německému jazyku zcela dostačují, poněvadž přece jde jen o vyučování dodatečné.
Ale demagogie, se kterou pracuje posl. Uhlíř, vychází zřejmě z tohoto: Na jedné straně hřmí proti tomu, že se dávají vyučovati lidé, kteří mají maturitu nebo obchodní školu, ale nikoliv konečnou zkoušku na učitelském ústavě. Na druhé straně se však pokouší udati ředitele školy v Opavě, že jest tam kurs, který má středoškolským abiturientům umožniti vykonati na německém státním učitelském ústavu v Brně zkoušku pro externisty. Na jedné straně tedy se brání proti tomu, že tam vyučují lidé bez učitelského vzdělání, na druhé straně nám chce zabrániti v možnosti, aby do kursu pro externisty docházeli 54 němečtí absolventi, aby vykonali učitelskou zkoušku a pak mohli býti ustanoveni, při čemž není vůbec jisto, že přijdou a Hlučínsko; a já tvrdím, že asi ani jediný z těchto lidí nebude jednou pracovati na Hlučínsku, to jest holý výmysl pana Uhlíře. O kursu samém bych chtěl říci, že i to jest soukromý kurs, kterému německý místní osvětový výbor propůjčuje místnosti, němečtí profesoři a němečtí ředitelé vyučují bezplatně, že se nevybírá školné, jak řekl kol. Uhlíř, nýbrž že školáci hradí jen čisté výlohy, které jsou velmi nepatrné, protože nejsou žádné věcné výdaje. Není absolutně žádného zákonného oprávnění, aby se tu zasáhlo. Ale již v časopise "Zeit" ze dne 31. prosince 1936 byla jako odpověď na článek kol. Uhlíře v "Lidových novinách" vyslovena domněnka, že si pan Uhlíř chce dobýti nových vavřínů, že připravuje nový zákon, který zakazuje po zničení soukromého vyučování v celé německé oblasti - kterýžto zákon rozhodně nepřinesl, jak on říkal, do německé oblasti jen požehnání, nýbrž který přinesl ve skutečnosti nejen v hlučínském obvodu, nýbrž i v mnohých obcích na jazykovém rozhraní bezmeznou bídu - že po tomto zničení chystá nový zákon, který i toto pomocné vyučování má zakázati. Podíváme-li se na metody, jichž se užívá na Hlučínsku, musíme říci, že "Stráž národa" má pravdu, říká-li: "Humánní zacházení a promíjení se zde nevyplatilo .... Poměry na Hlučínsku se lepší, přišla sem státní policie, jež si zjednala respekt." To jsou tedy metody, se kterými se zde pracuje; ty se zavedly v oblasti, jež ještě není vnitřně upevněna tak, jak by bylo také v zájmu státu žádoucí; těmito metodami se obyvatelstvo nevychovává v přátele..

Zpět na hlavní stranu blogu