Lidová říkadla z Hlučínska

9. listopad 2008 | 11.35 |

Lidová říkadla z Hlučínska
Pasácká:
1. Usychá nam travička, něspaduje rosička.
Ten jeden najvice,
bo ji ůn kupil střevíce;
ten druhý plakal ešče vic,
bo ji ůn kupil pentlu do střevíc.
(Z Hlučína)

2. Tatika na horoch, ve velkých padoloch.
(Z Kobeřic)
3. Stoji pan na mostě liči (čítá) prstem ovce, liči, přeučuje, barana chybuje.
(Z Kravaře)

4. Tancovaly dvě jelitka, bachorek jim pískal, Tomášek se poskakoval, až se zle potřiskal.
(Ze štěpánkovic)
5. Jede chlopek z hostinky, ztratil babku z košinky. Babka pláče — halata, že ju zhodil do blata.
(Ze Štěpánkovic)
Náboženská:
6. Jak v neděli po oběde.

Jak v neděli po obědě chodil Pán Bůh po světě,
se dvěma apoštolama, dvěma učedlnikama,
nadešli tam jednu dívku, ona nese vodu cistu.

"Daj, děvuško, daj te vody,
umyjem se ruce, nohy."
"Ta vodička něni čistá,
napadalo do ni listi,
teho lista vrboveho,
teho prachu cestového."
"Ta vodička ta je čísta,
tys, děvucho, něnis čistá."
Ona se hnedaj ulekla,
před ním na kolena klekla.
"Staň, děvucho, nelekaj se.
Di do kostela, zpovědaj se."
Jak do kostela vkročila,
spravedlnika žádala.
"Kníže, otče, zpovidaj mě,
neb si na Božim miste je.
Dětmi sem moro zastavila,
mužmi peklo zahustila."
Jak se zpověď dokonala,
hned se v kameň obrátila.
Zvony samé zazvonily,
že v kostele vraha měly,
obrazy ze stěn padaly,
že v kostele vraha měly,
stolice se vyvracaly,
že v kostele vraha měly!
7.

Dy milý Kristus Pan do nebe vstupoval,

svu milu matičku na zemi zanechal.
"Něněch mě, synáčku, néněch mě na zemi,
ja s Tebum volim byt raději v nebi."
"Němuže, matičko, němuže to býti,
ty mušiš, Maria, na zemi umřití "
"Dyž budu, synáčku, na zemi umirat,
pošli sve anjely mu dušu odebrat."
"Neboj se, Maria, tu chvíli nic zlého,
já pošlu anjela s trůnu Otce svého.
Anjela svatého, dvanáct apoštolu,
ja sam v tu chvili, sam přítomen budu.
Ty půjdeš, Maria, světle mezi námi,
jak jasný měsíček mezi hvězdičkami.
Ty budeš, Maria, na pravici sedět,
a já tež na trůně sudit ludi budu.
Za koho Maria, za koho budeš prositi,
ten žáden němuže zatracenu býti."
8. Padla rosa studena.

Padla rosa studena, Kriste elejson!
Chodi po ni Maria, alleluja, Zdrávas Maria!
Narodil se Kristus Pan, kaj ho křtíti budeme?
V Jordáně, v čisté vodě. Kerak mu měno dáme?
A dámy mu : "Otče naš," a to budě Otec naš.
Balady:
9. Smrť a rolník. (Zlomek.)

Smrt: Zanechej obili, pojď se mnum
v tu chvili, musiš se mnum jiti, všecko
opustiti.
Rolník:Zanechej mě, smrti, až dum
zaopatřím, se svojum manželkum kerak se
rozlučim? Svoje drobné ditky komu ja
poručím?

Smrť: Tvojim drobným ditkam křivda
se nestane, a tvoji manželce hospodář se
najde, co tvoje drobné ditky opatrovat
budě.
Rolník: Zanechej mě, smrti, pošlu se
pro kněze, coš za mlada činil, na oči mně
leze.
Smrť: Co's za mlada činil, pověz Pánu
Bohu. že ty umřít musíš, za to ja
nemohu.
10. Š t y r y mile za O p o 1 e m.

Štyry mile za Opolem
milovali se dva spolem,
tak se spolem milovali,
až i sobě slubu dali.
Ontiť ve svět vevandroval,
Pan Buh mu žiti odebral.
Ona v okénku sedávala,
o milého plakavala.
Ve čvrtek po večeři
ontiť sobě jede pro ni.
Jak přijechal pod okénko:
šedni se mnum Maryanko !
Ona na vurek sedala,
velkým hlasem zaplakala.
Z oblakuv na ňu zavolalo:
Což Maryanko učinila,
že's s umrlým pojechala.
Jak přijechal na pul drahý,
upad ji pantofel z nohy.
Onaf na něho volala:
"Stoj Janičku na pul drahý,
upad mi pantofel z nohy."
Jak to slovo přemluvila,
to tři sta mil ujechala.
Přijechali na krchuvek,
tam je murovany dumek;
ona venku, a un v hrobě,
už po smrti spiju sobě.
Nemohli jich rozvázati,
museli jim slubu dáti.
(pozn: nepřipomíná to pozornému čtenáři něco.....? odkud asi K. J. Erben čerpal?!)
11. Široký svět široký.

Široký svět široký, me potěšeni daleké.
Oseďlejtež mi koňa, pojedu se sam pro nía.

Jak přijechal přede dvůr,
stal koníček jakby mur (stěna).
Matka z oknn vyhlížela,
z koňa «list mu kázala.

"Ja z konická neslezu,
pokió mile něuzíru."
"Ty milučke něuzříš,
bo milučka tvrdo spi."

"Dybych vědčel její hrub,
jechal bych tam, dali Buh."
Jak přijechal v jeji hrub.
zřikal za ňu "Věřim Buh."

"Maryanko, srdečko,
přemluv ku mně slovečko.
Ach, vili to milý Buh,
jak by mrtvy muviť muh.'-'

"Děkuju ti srdečko,
za to jedno slovečko.
Všecky panny v zeleni,
enem milá spi v zemi,
všecky panny v kolečku,
moja milá v dolečku."
Vojenské:
12. Aj t Berlině, v Berlině.

Aj v Berlině v Berlině
král na vojnu verbuje,
verbuje pod rejtary,
moja milá pojeď s námi.
Un šednul na koníčka,
upadla mu šablička.
Pojď že mi ju milá podat,
bo už musim mašírovat.
Ona mu ju podala,
žalostně zaplakala:
,,Och Bože, můj Bože s nebe,
dy ja už mušim od tebe."
13. V Ratibořu v radnim domě

V Ratibořu v radnim domě
šiju se tam šaty dlo mě,
lajbiček, kabátek na vsedni deň,
Jak ja budu v Holomuci,
Bože, buď mi na pomoci,
v Holomuci v poli stať,
tam šabličku pucovat.
Jak ju dobře vypucuju,
kaprále mě polutuju:
"To tak maš pucovat,
něbudě ti žáden lat "
A jak najdu zerzu na ni,
všeci mě biju šablami.
"To ty maš šelmo za to,
dej sobě pozur na to!"

14. Na tym Ratibořským mostě
karafiát mi tam rostě.
Rostně, rostně, vykvituje,
muj kochanek mašíruje.
Trúby hraju a bubnujum,
vojáčkové maširujum
Jechtiť bych tež mašíroval,
dyby mi kdo koňa sedlal.
Starša sestra uslyšela,
konická mu osedlala,
ta prostředni šatku dala,
ta nejmladči zaplakala.
Neplačte, sestry, o brata,
uzřitě ho za tři léta.
Juž tři léta vypadaju,
sestry bratra vyglondaju.
A bratříček pod Berlinem,
ma hlavičku pod kamenem,
a koníček vedle něho,
nožkum gřebe kolem sebe.
Vstanže ty pane dobry,
dával si mi oves drahý,
a terazky ani slamy,'
rozdubum tě kavky, vraný.
Kavky, vraný i ptáčkové,
na ostatku chrobačkove!
15. V te Opolske hraně
stroji braný kuň.
A na tym koníčku
všecek mundúr muj.

Šablička brušena,
to jest moje žena,
ona mě bráni
na vše strany.
16. Všecky širotečky na vojnu pobrali,
všecky širotečky na vojnu pobrali,
a ješče jeden raz budu na vojnu brat,
to sedlákové syny sve musitě dať.
"A my jich nědamy,
žito ješče mamy,
žito vymlatimy,
z vojny vyplatimy.«

17. Pršelo jen lelo, bývalo bláto,
ku vam sem chodíval, nedbal sem na to,
přece sem ku vam chodíval, to blatečko šlapoval.
Lito mi je, ma panenko, že sem tě poznal.
Jak pomaširuju k te Bile Hoře,
měj se tu, ma míla. měj se tu dobře.
Nepřítel, nepřítel zde proti mně střeli,
jak se ja brániti mam, kamarádi moji?

18. Aj vy Koberšči pacholci,
povím vam novinu,
že Koberci úřadové
budu brat na vojnu.
A dyť ja mam dvu starošku
co jich v srdci nosím:
tatíčka, matičku stáru.
A jak půjdu k regementu,
budu plakat za mnu.
Matička je stará,
tatíček tež taky,
a kdo mi je chovat budě,
ubohé žebráky!
19. V Racibořu nad Odrum,
nic tam dziochy nerobium. Eny plačum, biglujum,
kalomajky tancujum.
Džiocho, džiocho, co ty to chceš?
Třeviky nove, na slub hotové,
eny, eny, mě ty se vez!
20. Běži voda, běži, po kameni šusti,
zkazala mi moje milá, že mě neopustí.
Už mě opustila, bai cela rodina,
ene mě Ty neopuščaj, Panenko Maria!
Už mě opustili moji tovaryši,
ene mě Ty neopuščaj, Kriste Ježiši!
21. Moji mili matičko, darmo na mě nakládáte,
bo ja knizem nebudu, to vy dávno vitě.
Bo dyby mi přišlo jit v noci k nemocnému,
tak bych ja tež zabludil k děvčátku švarnému.
(Z kolonií Heneberských u Bolatic)
22. Šlo děvčátko polem
svoji matičky hledat.
Nadešlo stařičká — svojeho tatíčka.
"Kaj jiděš, diťatko, male nemluvňátko?"
"Jidu ja jidu svoji matičky hledat,
milý mocny Bože,'svoji matičky hledat."
"Di, diťatko, domu, maš tam mladu mamu."

"Což je po mladosti,
dy něni lutosti;
dy mě ona myje,
po hlavě mě bije,
dy mě ona češe,
krev z hlavičky teče."

23. Kvitek sem je, kvitek,
pokaď nemam ditek,
bo jak budu měť ditky
, spadnu se mně kvitky.
Růža sem jest, ruža,
pokud' nemam muža;
bo jak budu měť muže,
spadnu se mně růže.

"Jak ja půjdu přes rynek,
kupim ja ti harynek."
"Ja harynka nějidam,
dy si kupil, zjiz se sam." "
Dy ja půjdu přes prahy,
kupim ja ti kulary (brejle)."
"Ja kular něnošim,
ani se tě neprosím.
Dybych ja ji nosila,
sama bych se kupila."
24. Vandrovali huci,
prošvarni mládenci.
Vandrovali polem
tři bratrové spolem.
Našli tam dřevečko,
dřevko jaborove
na husličky dobré.
Tal do něho jeden,
dřevko se pohnulo;
tal do něho druhy,
z dřevka krev běžela;
tal do něho třeti,
dřevko přemluvilo:
"Neni'ch ja dřevečko,
dřevko jaborove,
je sem ja děvečka
z malého městečka,
máti mě proklela,
bych tu zdřevěňala.
Zaveďte mě huci,
prošvarni mládenci,
zaveďte mě do dom,
až mě matka uzři."
Matka ju uzřela,
proti ni běžela: "Kdes tak dluho byla,
moje cero milá?"

25. Před domem, před domem rostně tam rakosi,
máju tam děvečku, co klebety noši.
Malovaná vrata,
máju tam ceřičku jako kula zlata.
Vyrostla jařabina,
máju tam děvečku jako morska sviňa.
26. Na Hoščalkovskem poli
pěkny oheň hoři,
kole teho ohńa
dvanáct zbůjníkův leži.
Teho nejmladčiho na smrť odsudili,
porubali, posekali jeho kamarádi.
Moji kamarádi, tu mě něnechajtě.
na křižove cestě hrub mi vykopajtě.
Tu moju šabličku na poli zlamajté,
na mojim hrobečku křiž z ni udělajte !

Dle: Ze života slezských pastevců. Podává P. Jan Vyhlídal.Český lid VII.
Písně Čechů v Pruském Slezsku. Podává Jan Vyhlídal. Český lid XII.
Jan Vyhlídal: Lidové písně z Pruského Slezska. Český lid XIV.

Zpět na hlavní stranu blogu