Archivní materiály 6

11. srpen 2008 | 08.56 |

Senát 28. schůze
Zpravodaj sen. Sladký: Slavený senáte
.... Pokud se týká tohoto návrhu zákona, konstatuji, že Privatunterricht na Hlučínsku tak, jak se vytvořil, především poněmčoval v Československé republice československé děti. Škoda, že není tolik času, abychom si o tom mohli rozvinouti debatu. Ale jestliže ve školním roce 1918/1919 - to pravím do tábora německého, zejména aktivistických stran - a my jsme Hlučínsko dostali až 4. února 1920 - pruská školská statistika napočítala v Bělé 2 děti a dnes je jich v Privatunterrichtu napočítáno 45, ptám se, kde tento Privatunterricht najednou sebral 45 dětí ze 2 dětí? Nejsou to děti německé. Privatunterricht je tu proto, aby se germanisova1y děti české a moravské. Jestliže v takových Bolaticích pruská úřední školská statistika, - a jsem vděčen, že jsme po převratu při přejímání Hlučínska dostali všechny úřední statistiky napočetla ve školním roce 1918/1919 pouze 4 německé děti v německé škole, ostatní moravské, a dnes je jich v Privatunterrichtu 134, tu zase každý loyalní a rozumný člověk uzná, že to není projev českého šovinismu, nýbrž že bráníme to, co je naše, co nám má býti odnárodňováno a odcizeno.
Jestliže na příklad v Ludgeřovicích pruská statistika napočetla 4 děti a dnes v Privatunterrichtu je 37 dětí, jsou to zase děti naše. Tedy toho Privatunterrichtu je zase použito, ne že německé děti nemají německých škol, nýbrž aby se uměle germanisovaly české děti. Ale, pánové, jde také o tu interpelaci, kterou podali zde kolegové senátoři všech českých stran v minulé sessi, kde se ohledně protistátní činnosti pokoutních německých škol v Hlučínsku a jejich nezákonné existence výslovně praví: "Posilují se v odboji a nenávisti proti státu a vychovává se mladá genarace hlučínská v protistátním duchu." Nejenom že se nám poněmčuje tato generace, nýbrž výslovně se vychovává v ideálech Třetí říše Hitlerovy, a nechápu, proč právě kolegové ze strany komunistické tomu nerozumějí, že chceme nejen zachrániti naše děti české národnosti, ale že chceme odstraniti toho ducha, který se tam do nich naočkovává, iredentistického ducha Hitlerovce, který na to poslal podle přiznání zatčených 400.000 Kč. Nemá přece smyslu si povídat nějaké pohádky. Nám nejde jen o tu germanisaci, nýbrž také o toho ducha, který takovým terorem proti jiným stranám se třeba i koncentračními tábory vnucuje. (Sen. Kreibich: Tak jim dejte slušné německé učitele!) Prosím, vždyť přece Privatunterrichtu nemůžeme dávati soukromé učůtele, to je přece soukromé vyučování, kam si vezmou koho chtějí. My máme právo dávati učitele, jen kdyby tam byly státní nebo veřejné školy. A jestliže kolega Dresl žádal, aby byly zřizovány všude ve státě státní školy, ano, ale výhradně jenom pro děti německé národnosti, a tato národnost se určí úředním sčítáním lidu, tím spíše, že máme k disposici nejen naše úřední sčítání, nýbrž i pruské.

Jestliže se tito rodičové již za Pruska hlásili k Moravcům, jestliže dvakrát se přihlásili k Moravcům a republice, pak jejich dítě není německé národnosti, nýbrž moravské, a nepůjde jinam do školy než do školy moravské. (Sen. Kreibich: Hlásili se sami?) Vždyť je to, pane kol. Kreibichu, úřední pruské sčítání. Přece nebudete tvrdvti, že ten pruský úředník, který z příkazu německé vlády sčítání prováděl, napsal, když mu někdo řekl, že je německé národnosti, že je Moravec. Spíše snad by měkdo mohl míti podezření na nás, že my jsme to dělali, ale naše statistika přece odpovídá úplně statistice pruské, naopak je ještě horší v národnostním poměru, než to poznalo Prusko.

Jsou zde dvě cenná přiznání od p. kolegů ze strany Sudetten-deutsche Partei. Na př. pan kol. dr Greger řekl ve své dnešní řeči, že pokládá Privatunterricht za "Übel", za zlo. My také, a proto chceme tímto zákoném nikoliv odstraniti soukromé vyučování nebo je znemožniti, nýbrž chceme je legálně regulovati, udělatti z něho výjimku a nikoliv aby se z toho utvořily pokoutní školy. (Tak jest!) Ty podle zákona Uhlířova zmizí.
Pan kol. Enhuber řekl, že by neměl námitky proti zákonu samému, ale že nevěří, že jej budou úřady správně prováděti. Je tedy viděti, že tento záhon není tak národnostně nebezpečný, jak pánové nám chtějí zde namluviti a jak to tvrdí. Já řeknu docela otevřeně: ten zákon nikomu neubližuje, chce udržeti, co nám patří, a chce zaručiti, aby naše děti byly vychovány v duchu státoobčanském, poněvaž nemůžeme trpěti, aby pod patronancí československých úřadů naše moravské děti byly vychovávány ideami Třetí říše. Myslím, že o tom nebudeme navzájem mezi sebou diskutovati!
Pokud se týká otázky, proč se tolik mluví o Hlučínsku, odpovídám: proto, poněvadž ten Privatunterricht není v jiných krajích nikde tak rozšířen a nikde tak nevykvetlo to zlo, jako právě na Hlučínsku, protože Hlučínsko je jedna z těch částí republiky, které ve vhodné chvíli mají býti odloučeny od československého státu. Proto má býti obyvatelstvo na to připraveno. To je vyložená iredenta! Jak jinak tomu máme rozumět, když je jmemován inspektorem pokoutního vyučování nekvalifikovaný člověk, dnes zatčený, jenž není placen za dozor na Privatunterricht po stránce odborné kvalifikäce, nýbrž po stránce ducha tohoto vyučování, zdali učitelé, kteří jsou placeni z Berlína, dávají dětem injekce, jak je Berlín potřebuje. Zatčený se přiznal i u soudu, že tím byl pověřen inspektorátem, ačkoliv je to nonsens, že nekvalifikovaný člověk dozírá na vyučovací důsledky v těchto školách. Ujišťuji slavný senát - a rozumní pánové se strany německé i maďarské jistě budou se mnou souhlasiti - že nechceme tímto zákonem nikomu ublížiti. Nechceme počešťovati, nýbrž především udržeti si své děti. České dítě ať zůstane českým, německé německým a maďarské maďarským. Z cizí krve se živiti nebudeme. Čím více škol, tím lépe. Demokracie je vzdělání a vzdělaní lidé se vždycky dohodnou, poněvadž vzdělanost má za následek možnosti spolupráce a dorozumnění, a ne věčný boj jeden proti druhému. I Masaryk si přál, aby všichni občané tohoto státu byli slušnými lidmi. A vzdělaný člověk je také slušný. Privatunterricht slušné lidi neudělá a tomu chceme právě zabránití.
Jestliže byla poukázáno na otázku chleba na Hlučínsku, mohl bych, kdyby byl na to čas, kompletně doložiti, jaké miliony pro těch 42 obcí na Hlučínsku československá vláda věnovala.
Mohl bych poukázati ještě na všechny kraje, o nichž zejména mluvil kol. Novák, zejména na naše Valašsko, na poctivé, chudé horské kraje, a přál bych si, aby všude bylo na ně vládou pamatováno, jako bylo pamatováno na Hlučínsko. To bylo v mnoha věcech po stránce hospodářské dobře opatřeno a je ještě teď; jděte do ministerstva školství a ptejte se, kolik nových státních hraničářských škol bude letos vystavěno, a dovíte se pro malé Hlučínsko se staví měšťanská škola v Dol. Benešově, měšťanská a obecná škola v Hlučíně a měšťanská škola v Hošťálkovicích. Tedy pro malý poměrně kraj tři krásné budovy měšťanských škol, poněvadž hlučínský člověk je zedník a dostane na těchto školách výhodné zaměstnání. Nestavíme je tam jenom z důvodů, že by to bylo železnou nutností, ale také abychom tomu lidu dali v této formě chléb. V celých Čechách se staví jediná státní měšťanská škola v Kaplicích, na Moravě ani jediná. Jistě se dělalo vše podle možnosti, ale když máme v republice milion nezaměstnaných, je naprosto nemožné, abychom všem těm lidem dali jistotu práce a dostatek chleba. Je to bolestné, ale krise je světová a malé Československo není při nejlepší vůli schopno vyřešiti světovou krisi; to nezáleží na tom, co chceme, nýbrž na tom, co můžeme! Světovou konjunkturu si nadiktovat nemůžeme a proto musíme s krisí počítat, poněvadž jsme státem vývozním. Žádným křikem a frází ji nevyléčíme. Krisí trpí také ubohý hlučínský člověk; my se však podle možnosti snažíme, abychom malému hlučínskému lidu pomohli, jak se pomoci dá, buď přímo prací nebo podporou.
Jestliže r. 1933 bylo na příklad pro HIučínsko vydáno celkem 776.000 lístků na potraviny v ceně 7,760.000,Kč a r.1934 již 1,541.000 lístků v ceně 15,410.000 Kč, čili jednou tolik, je to dokladem, že se opravdu poctivě o Hlučínsko staráme. Ovšem je správné, co říkal kol. Novák, že naše úřady v celé republice, ale zejména v pohraničí potřebují dvou věcí rozvahy a odvahy! Rozvažte si, než nějaký výnos, nařízení nebo předpis vydáte - dvakrát měř a potom jednou řež; ale jakmile konečně výnos je zde, pak mějte také odvahu, aby výnos či předpis byl zachován a ne jako je to někdy na Hlučínsku, kde se to pak také nejvíce mstí. Tam jsou zvyklí na pruský drill; tam byla taková výchova - hrůza před četníky, že když přišel četník v neděli do hostince na pivo, ovšem ne služebně, celá hospoda i se starostou se postavila do pozoru a stála v něm tak dlouho, až si četník sedl a milostivě pokynul, že si mohou sednout také. Šest četníků stačilo pro celé Hlučínsko - taková byla autorita jejich úřadů! Ale jestliže naše úřady vydávají jeden den předpis a druhý den jej odlvolají (Bolatice!), je to známka nejistoty, která působí zhoubně. To není Praha, ani Morava, ani Čechy! Ten lid tam není tak vyspělý, aby to chápal. Správně řekl kol. Novák, že ve velkomyslnosti a benevolenci vidí ten lid slabost, že je zvyklý na pevnou, silnou ruku. Pořádek tam musí býti! Ale pak nesmíme trpět školy pokoutní, nezákonné, ničím nepodložené, které úřady dosud trpěly. Jestliže paní kol. Vetterová-Bečvářová řekla: 17 let máme Privatunterricht - pak rozmach je teprve v posledních 4 až 5 letech, co se objevil Hitler. Vždyť jsme měli v r. 1921 jenom 42 německých dětí v Privatunterrichtu, kdežto dnes jich máme 864. Je vidět, jak nám to mizí pod rukama. Kdybychom k tomu mlčeli, za chvíli budou státní školy prázdné a všecko to bude v pokoutních školách, po stránce pedagogické nevyhovujících, s učiteli nekvalifikovanými, takže i kulturní škoda zde jest.
Nemohu než s nejlepším svědomím prohlásiti: Lex Uhlíř byl vyvolán především neudržitelnými poměry na Hlučínsku a týmž stavem, který přinutil vás, senátní české strany vládní, že jste v r. 1933 naléhavou interpelací upozorňovaly vládu, co se tam děje, poněvadž dosavadní zákon byl hodně nejasný a praxe ještě nejasnější. Tento zákon má přinésti přesnost, pořádek a jasnost. Unifikuje otázku stejně pro zemi českou jako pro Slovensko a Podkarpatskou Rus a i po té stránce má také určitou cenu. Soukromé domácí vyučování není zakázáno, ale je pouhou výjimkou tu a tam, a ne aby se stalo hromadným zjevem a vyústilo v pokoutní školy. Tyto pokoutní školy jsou naprosto nemožné a neudržitelné a tímto zákonem vezmou za své.
Proto jako člen kulturního výboru a zpravodaj děkuji velmi upřímně za váš zájem a zároveň prosím, abyste umožnili, aby se tato osnova zákona stala skutečně zákonem, a to se stane, když ji přijmete tak, jak byla navržena a přijata ve sněmovně poslanecké. (Souhlas.)
Předseda (zvoní). Uděluji slovo k doslovu druhému zpravodaji, p. sen. Hubkovi.

Překlad.
1957.
Interpelace
poslanců Dra Schollicha Matznera a druhů
vládě
o holdovací deputaci občanů z Hlučínska a východního Slezska v Praze.
Českými novinami prošla zpráva, že, ježto poslední holdovací poselstvo hlučínských východo-slezských obyvatelů mělo tak krásný průběh, bude na jaře vysláno do Prahy ještě větší poselstvo s ženami.
Tato zpráva nás nutí, abychom poslední holdovací cestu poněkud podrobněji rozebrali. Noviny přinesly o tom tuto zprávu:
Dne 6. ledna o 8. hodině ranní přijela výprava zvláštním vlakem do Prahy na Wilsonovo nádraží, kde se shromáždili zástupcové vlády, samosprávných a státních úřadů, četní poslanci a zástupcové učitelstva, aby výpravu uvítali. Za československou Národní radu v Praze pozdravil přítomné člen výkonného výboru redaktor J. Hejret a ředitel Seifert, za slezskou Národní radu prof. Stypa. Při příjezdu vlaku zahrála vojenská hudba obě národní hymny, načež účastnící byli zavedeni do nádražního salonu, kde jménem vlády pozdravil je ministr vyučování Dr. Šusta, který dovozoval, že Moravci přes to, že tak dlouho byli od československého státu odloučení, přece zachovali si jazyk otců, pročež s tím větší důvěrou a větší láskou pozdravuje je v našem hlavním městě jako spolehlivou pohraniční baštu. Ministr povzbuzoval pak návštěvníky hlavního města republiky tím, že patří-li na hrad, pociťují posvátnou úctu k našemu velikému presidentovi, a patří-li na nesčetné památky pražské, mohou si býti vědomi toho, že tato historická nádhera patří také jim, poněvadž jest dílem ducha téhož národa, k němuž se hlásí i Moravci. Ministr projevil důvěru, že návštěva v Praze ještě posílí jejich oddanost k republice. V další své řeči pozdravil potom zástupce Těšínska a vyslovil přání, aby odnesli si všichni z Prahy co nejtrvanlivější dojem do své vlasti, která je pro republiku tak důležitá.
Na přivítání ministra školství a národní osvěty odpověděl splnomocněný komisař Československé republiky pro Ratibořsko Šrámek, děkuje za slavnostní a srdečné pozdravení, a dovozoval, že účastnící výpravy z dalekého severovýchodu přišli jako svobodní občané Československé republiky, aby se poklonili našemu milovanému presidentovi a složili mu hold, jakož i projevili slib věrnosti a oddanosti naší vládě. ťPřišli jsme,Ť pravil řečník, ťabychom se opět přihlásili jako pokrevní příbuzní československého národa, přišli jsme však, abychom si v srdci našeho státu, v naší zlaté matičce Praze nahromadili mnoho nejvřelejších dojmů oddané lásky k vlasti, jíž u nás tolik potřebujeme. Jsem přesvědčen, že účastnící naší výpravy odnesou si z této návštěvy nejlepší dojem a to nejen pro sebe, nýbrž i pro ty, kteří s námi nemohli přijíti k vám.Ť
Jménem výpravy těšínské, čítající 27 účastníků z okresu frýštátského a těšínského, poděkoval president zemské správní komise a Matice osvěty lidové Dr. Pelc za pozdrav, který platil nejen účastníkům výpravy, nýbrž i celému slezskému národů na Těšínsku, jenž projevil již tolik důkazů věrné oddanosti republice. Řečník vyslovil přesvědčení, že výprava ještě úžeji spojí svazky, které Těšínsko s republikou nerozlučně spojují.
Za zvuků hudby odebral se průvod potom do hotelu, v němž účastníci výpravy byli ubytování. V 11 hodin dopoledne byla výprava radostně uvítána ve velké zasedací síni na Staroměstské radnici starostou Dr. Baxou.
Jménem hlučínské výpravy odpověděl splnomocněný komisař Československé republiky pro Ratibořsko pan Šrámek, přednášeje bratrské přání Moravců z Opavska a dovozoval, že zástupci tamějšího obyvatelstva přišli, aby stát v srdci jeho spatřili v jiném světle než v jakém nám jej líčí nepřátelé. Účastníci této výpravy budou vděčni, že zde spatří důkazy pevnosti a nezlomnosti svazků, které československý národ sjednocují. Řečník skončil novoročním přáním, aby Praha byla útulkem a sídlem veškeré osvětové práce.
Po uvítání starostově prohlédli si hosté pamětihodnosti radnice. Odpoledne potom podnikli ve zvláštních vozích elektrické dráhy cestu po Praze, při čemž byly jim ukázány nejvýznačnější historické památky pražské. Večer členové výpravy účastnili se v Národním divadle představení Smetanovy ťProdané nevěstyŤ. Poselstvo přijal také president Masaryk.
V sobotu dne 8. ledna v 9 hodin večer navrátila se výprava do své vlasti.
Tak tomu tedy bylo. Ve skutečnosti jest toto všechno nestoudnou komedií, neboť tento krok obyvatelstva nestal se z vlastního popudu a z vlastenectví, nýbrž bylo k němu donucováno. Přípisem okresní politické správy hlučínské ze dne 16. prosince 1920 byli ťzástupciŤ Hlučínska pozváni do Hlučína s poznámkou, že pan splnomocněný komisař Československé republiky pro Ratibořsko a president československé zemské vlády v Opavě Šrámek dostaví se v pondělí dne 20. prosince 1920 do Hlučína a že projevil přání s nimi mluviti. Při této rozmluvě vyzval a pozval ťzástupceŤ Hlučínska k bezplatné cestě do Prahy.
Tímto způsobem byla deputace najata. Abychom uvedli pravdu, musíme pro širokou veřejnost konstatovati, že v obci Petershofenu obecnímu starostovi komisaři Emilu Bogdanovi a hostinskému F. Ohrzalovi v obci Koblově, obecnímu starostovi komisaři Wesselekovi v obcí Ludeřovicích, obecnímu starostovi Krokerovi a rolníků Kotzurovi a konečně v obcí Mackersdorfu starostovi obce komisaři Morawetzovi a horníku Morawetzovi k této. cestě do Prahy nedostalo se pověření ani od jediného člena obce. Jestliže tohoto pozvání uposlechli, byla to jen jejich soukromá věc. Ostatní obyvatelé zmíněných obcí nemají s tím naprosto co činiti. Naopak, obyvatelstvo těchto obcí jest pro takové jednání hluboce roztrpčeno. Řádní mužové, odmítli hráti v Praze takovou komedii. Jestliže v tisku, na oklamání veřejnosti, věc se vyličuje tak, jako by to byli bývali vyslanci, pokud se týče ťzástupciŤ obcí, musíme proti takovémuto otravování veřejného mínění co nejostřeji protestovati.
Rozumnému pozorovateli musilo býti také nápadno, že jménem Hlučínska mluvil a ujišťoval obzvláštní oddaností pan president Šrámek, český úředník.
To vše bylo jen placenou komedií, aby se veřejnost oklamala o skutečných poměrech v těchto územích.
Podepsaní táží se proto:
1. Jak může pan předseda vlády odpověděti takovouto komedii, obzvláště, když Češi se dříve vysmívali placenému vlastenectví ve starém Rakousku?
2. Jaké náklady vznikly celkem státu touto výpravou?
3. Jak ospravedlníte, pane ministře, takové rozhazování peněz, když pro naléhavé sociální a hospodářské úkoly často není ani několika tisíc korun?
4. Jste ochoten přikázati panu splnomocněnému komisaři Šrámkovi, aby takových nákladných výletů na příště zanechal?
5. Nebojíte se, že výrok pana presidenta Masaryka vůči Hlučínsku ťVeritas vincitŤ (pravda vítězí) splní se i v tomto případě a celou komedii odhalí?
6. Domníváte-li se, že tato holdovací výprava tlumočila skutečnou nálada obyvatelstva, jste ochoten dopřáti obyvatelstvu Hlučínska,. aby o své státní příslušnosti hlasovalo?
V Praze dne 19. ledna 1921.
Dr. Schollich, Matzner,
Scharnagl, Böhr, Dr. Katka, Tobler, Wenzel, Schubert, Dr. Lelley, Kostka, Dr. Lehnert, Dr. E. Feyerfeil, Budig, Dr. W. Feierfeil, Bobek, Dr. Brunar, Dr.Spina, Böllmann, Dr. Medinger, Patzel, Simm, Dr. Keibl, Dr. Lodgman.

Zpět na hlavní stranu blogu