Archivní materiály 1

13. srpen 2008 | 13.26 |

NS RČS 1925-1929 | Poslanecká sněmovna - stenoprotokoly | 139. schůze (obsah, přílohy) | Pátek 23. března 1928

Začátek schůze v 9 hod. 56 min. dopol.
Dávám slovo prvému přihlášenému řečníku, p. posl. dr Kobergovi.
Co platí pro město Opavu a Slezsko ve velkém, to platí pro město Hlučín a pro Hlučínsko v malém. Toto jednolité hlučínské území, jež má dosud vlastní okresní politickou správu, má se rozděliti mezi okresy Opava-venkov a Moravská Ostrava. Tím chcete zajisté vymýtiti vzpomínku na dřívější příslušnost tohoto území k německé říši a urychliti asimilaci bratří osvobozených z pruského jha. Do dneška jste totiž marně o to usilovali a ani cukrovaný chlebíček ani bič nedovedly z obyvatelů Hlučínska, stejně jako z nás, sudetských Němců, podvedených o jejich právo sebeurčení, udělati správné Čechoslováky. Ani mimořádná moc zplnomocněného komisaře pro Ratibořsko, při čemž k tomuto úřednímu titulu dlužno poznamenati, že Ratiboř stále ještě patří k německé říši, ani úplné připojení tohoto území ke Slezsku nemohlo vykoupené tamější bratry vychovati na bílo-červeno-modré hurá-vlastence. Proto buďtež roztrženi! Zvláštní jest, že se němečtí křesťanští sociálové z důvodů hospodářských a účelných, jak praví, zasazují o toto roztržení Hlučínska.

Že národnostní pohnutky jsou pro ně bez významu, není ostatně nic nového, ale i důvody hospodářské a důvody účelnosti mluví v tomto případě proti roztržení. Ke mně se dostavilo již několik deputací z Hlučínska, které se co nejostřeji ohražovaly proti rozdělení a roztržení tohoto území, poněvadž se obávají, že jejich hospodářské zájmy budou tím těžce poškozeny a ohroženy. A právem, neboť ani v okrese moravsko-ostravském ani v okrese Opava-venkov, jež oba jsou skorem čistě české, nenalezli by pochopení pro své potřeby a svůj svéráz. Jen když dostanou své vlastní okresní zastupitelstvo, mohou sami důrazně pracovati na zlepšení neudržitelných poměrů v tomto území, pokud to vůbec bude možno v mezích reformované správy. Proto pravá přání obyvatelstva, jež nepokrytě projevili i zástupci města Hlučína dokonce na schůzi křesťansko-sociální strany, v rozporu k tvrzení rozšiřovanému družinou Luschkovou, směřují k tomu, aby zůstalo pohromadě, ať se děje cokoliv. Hlučíňanům ani nenapadá, aby se dobrovolně vzdávali své příslušnosti, aby popírali své historické a zeměpisné svazky, které je odedávna vespolek pojí. Při posledním sčítání lidu bylo sice v hlučínském okrese 38.000 tak zvaných Moravců připočítáno k Čechům, ve skutečnosti jsou však tito Moravci ještě dnes ze dvou třetin své vlasti věrnými Hornoslezáky, kteří se nedají vyloučiti z německého kulturního kruhu. Jako bývalí příslušníci centra hledali své blaho nejdříve u křesťansko-sociální strany lidové, která se tehdy tvářila velice německou, a my, členové německé národní strany, jsme se ani nepokoušeli jim v tom brániti, poněvadž jsme nechtěli rušiti klid v tomto území nějakými stranickými boji. Ba dokonce odmítli jsme všechny pokusy a žádosti, abychom tam konali německé národní schůze nebo zakládali tam místní skupiny, a tak se stalo, že němečtí křesťanští sociálové při posledních volbách do sněmoven získali z tohoto území 12.529 hlasů. Nějakou odplatu za to Hlučiňáci nedostali, ani mandátu ve sněmovně, ani dostatečné ochrany před těžkým týráním, jež právě oni musili strašně zažíti. (Posl. Matzner [německy]: Tu musil pomoci Cukmantl!) Velmi správně! (Posl. Horpynka [německy]: A Mayr-Harting jako ministr spravedlnosti není nic? Jeho důvěrníka tam zavřeli!) Výjímečný stav uvalený na toto území, o němž svět ví příliš málo, jest a zůstává hanbou pro celou republiku, kterou lze srovnati jen s tím, jak Mussolini nakládá s jihotyrolskými Němci. (Posl. dr Lehnert [německy]: Za to máme demokracii!) Velmi správně! Že se však tento stav tak dlouho udržuje, dokazuje, že křesťanští sociálové, kteří prý již půldruhého roku jsou účastni na moci, jsou buď bezmocní nebo že mají příliš málo odvahy a vytrvalosti, aby se ujímali svých chráněnců. Tito ubozí lidé jsou odbýváni a balamuceni nicotnými sliby; a nyní, když vidí, že jsou zrazeni a prodáni a v hlubokém zklamání se k této straně obracejí zády, pokoušejí se jim namluviti, že vše bude lépe, budou-li rozděleni mezi okresy moravsko-ostravský a Opava-venkov, a tak doufají, že se tím zbaví nepohodlných sužovatelů. Zároveň s pojmem "Hlučínsko" mají zmizeti i hlučínští sužovatelé. Politik a státník jako dr Luschka musí sice věděti, že při tom lidé přicházejí z bláta do louže. To jím však zřejmě nehne. Jeho hlavní starost směřuje nyní k tomu, aby si sami vykopali hrob, aby k čestnému titulu "hrobař Slezska" nedostal ještě druhého čestného titulu "hrobař Hlučínska". I když se tentokráte šikovně skryje v pozadí, jak se zdá býti jeho úmyslem, nebude se moci vyhnouti odpovědnosti za následky roztržení Hlučínska.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921. I. volební období. 2. zasedání. Původní znění.
1549. Odpověď
ministra národní obrany, ministra školství a národní osvěty a ministra vnitra
na interpelaci poslanců Jokla, Heegera, Dra Haase a soudruhů
o násilí v okrese Hlučínském. (Tisk 109.)
Informace interpelantů, že v okrese hlučínském jindy byl klid a pořádek, kdežto od té doby, kdy okres tento byl vtělen do našeho státu, jest zřejmé vzbouření mezi obyvatelstvem, nejeví se podle výsledků konaného šetření správnou.
Až dosud mimo ojedinělé případy, proti kterým nebylo potřeba užíti žádných mimořádných prostředků, zachován byl všude veřejný klid a pořádek. Celkem na Hlučínsku jsou nyní lepší bezpečnostní poměry a větší pořádek, než v posledních dobách, před obsazením Hlučínska, neboť zvýšením počtu četnictva podařilo se omeziti loupeže a krádeže, které před obsazením v tomto kraji bujely a tak zabezpečiti dokonale osobní a majetkovou bezpečnost obyvatelstva. K nespokojenosti obyvatelstva není v tomto směru příčiny. Změna politických poměrů ku domácího obyvatelstva prošla by úplně v klidu, nebýt agitace (zejména cizozemské), která za všech okolnosti hleděla vzbuditi mezi lidem přesvědčení, že se Hlučínsko k státu československému nikdy zpět nedostane, a když pak rozhodnutí toto bylo neodvratným, chtěla způsobiti nepokoj rozšiřováním falešných pověstí, brzo že Hlučínsko připadne opět Německu, brzo zase, že bude přidruženo k plebiscitnímu území a pod. a kteréžto agitaci jednalo se o to, aby nepokoj mezi obyvatelstvo byl uměle vnesen a uměle rozdmychován a udržován za každou cenu.
Pokud jde o zákaz schůzí soc. dem. volebního spolku ťVorwärtsŤ na Hlučínsku, neodpovídal postup okresní politické správy v Hlučíně ustanovením říšsko-německého zákona spolkového, k němuž sluší v tomto případě hleděti, poněvadž zmíněný zákon pouze žádá, aby veřejné schůze, svolané k projednání záležitostí politických, byly úřadu oznámeny, neudává však důvodů, za kterých by takovéto schůze zakázány býti mohly, z čehož následuje, že schůze toho druhu, pokud nekonají se pod širým nebem, zakázány býti nemohou. V té příčině byla náprava zjednána.
Soc. dem. tajemník František Schober nebyl dne 6. června 1920 při spolkové schůzi zemědělských a lesních dělníků v Šilheřovicích ťzatčenŤ, jak interpelace uvádí, nýbrž dostavil se z vlastní vůle na četnickou stanici v Šilheřovicích spolu s předsedou spolku zemědělských a lesních dělníků Herudkem, který byl na četnickou stanici pozván v jisté záležitosti tohoto spolku se týkající.
Schober na četnickou stanici povolán nebyl a vzdálil se s Herudkem po projednání záležitosti tak svobodně, jak byl přišel.
Skutečně došlo ke srážce civilního obyvatelstva kravařského s tamní posádkou. Dlužno však podotknouti, že již za pruské vlády byly v Kravařích časté rvačky mezi pruskými vojíny a místními mladíky, vždy k vůli děvčatům, a také tentokráte došlo ke kontroversi z tohoto důvodu.
Loupežné přepadení listonoše Roskoschnyho, spáchané dvěma neznámými vojíny, nemůže býti přičítáno k vině vojenské správy.
Ve všech případech zavedeno ihned trestní řízem.
Z násilných činů, spáchaných dne 13. května m. r. večer v Kravařích, jsou důvodně podezřelí tři vojíni čs. pěš. pl. č. 31, kteří se budou zodpovídati vojenskému soudu.
Vojenské obsazení okresu hlučínského jest odůvodněno nutností zajištění hranic, které jest provedeno po celé jich délce, nelze proto se samotným Hlučínskem činiti výjimky.
Podle úředních zpráv, vypracovaných na základě místního statistického šetření, vykonaného německými učiteli, obsahuje okres hlučínský 34 obce. Dvě z nich (Sutice a Třeboň) jsou německé, proto byly v nich také ponechány německé školy. Ostatní obce mají obyvatelstvo až na nepatrné zlomky české (moravské), o čemž svědčí také statistika pruská i když v ní děti české, které jen poněkud německy uměly, čítány byly mezi děti německé. Jestli základním požadavkem pedagogickým od dob J. A. Komenského, jehož ostatně hájili též vynikající pedagogové celého světa, německé nevyjímaje, aby dítě bylo ve škole vyučováno jazykem mateřským, bylo povinností správy vyučovací, aby bez odkladu se postarala, aby zásada tato uplatněna byla i v obecných školách na Hlučínsku. Počeštěním těchto škol odčiněna byla jen křivda, kterou vyučovací správa pruská páchala na dětech proti zákonům přírodním a pedagogickým. Pokud ovšem vyučování jazyku německému jeví se z místních důvodů praktických potřebným, vyučovací správa. opatří vše, čeho jest potřebí, aby se děti slušnou měrou naučiti mohly též jazyku německému.
Pokud se tkne počeštění škol, nedošlo všude naprostého souhlasu rodičů. Příčiny toho jest hledati jednak v konservativním smýšlení části obyvatelstva, jež setrvačně lpí na starých, byť nevhodných řádech a nedůvěřivě pohlíží na všechny novoty i sebe více odůvodněné, jednak, a to zejména — ve veliké neoprávněné agitaci se strany německé z Opavy.
Někteří učitelé na Hlučínsku byli propuštěni, protože jejich jednání otevřeně i skrytě směřovalo proti republice, jejím zákonům a nařízením. Mnozí byli původci školských stávek. Stávky tyto byly vůbec jen uměle vyvolány. Vypukly obyčejně po schůzi, kde lid byl k nim cizími řečníky nabádán. V Kravařích dokonce děti do školy přišly, ale byly řadou dospělých občanů že školy násilně vyháněny, ano i bity. Potom teprve vypukla stávka, nebyla však nikterak úplná. Mnohdy využitkovali rodiče těchto poměrů, aby si děti ponechali doma na pomoc v domácnosti, na poli a pod. V Malých Hostících vypovídali rodiče při šetření, že posílají děti denně do školy, ale jiní občané že jejich děti od docházky školní zdržují.
Že odpor proti českému vyučování nebyl nikterak živelný, dokazuje i to, že se skutečně stávkovalo jen ve třech obcích (Kravařích, Malých Hošticích a Chlebičově). V Malých Hošticích se poměry zlepšily už za několik dní a také v Kravařích nastalo do konce školního roku značné polepšení. V několika obcích omezil se odpor proti českému vyučování jen na jednotlivé protesty.
Správa vyučovací jest si vědoma, že její postup při reorganisaci školství na Hlučínsku veden jest správnými zásadami pedagogickými, odpovídá potřebě a zájmům státním a nemůže než při tomto postupu setrvati.
V Praze dne 5. ledna 1921.
Gen. Husák, v. r.,
ministr Národní obrany.
Dr. Šusta, v. r.,
ministr školství a národní osvěty.
Černý, v. r.,
ministr vnitra.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

Zpět na hlavní stranu blogu