O soukenících na Hlučínsku

13. říjen 2008 | 09.25 |

Soukenictví v Hlučíně a Benešově v Pruském Slezsku.
J. Vyhlídal:
Pokud nebylo továren, v Hlučíně a Benešově, pohraničních městečkách pruských, živilo se dosti obyvatelů soukenictvím. Z pravidla mistr soukenický měl dva až pět tovaryšů, s nimiž sdílel slasti a strasti řemesla soukenického. Sukno pracovalo se nejvíce pro vojsko ; obyčejně do roka zhotovilo se v jedné dílně 75 kusů sukna po 32 loktech. Kus prodával se za 18—19 širokých.*) Z tohoto obnosu bylo vypláceti mistrovi val-cháře, postříhače a rozvážeče sukna ; někdy i »přelky«, které pomáhaly při díle. Těmto se platilo' od váhy napředené vlny. Vlnu dováželi sedláci, a hotové sukno zase rozváželi. Plat měli od množství rozvezených kusů. Když bylo pilno, pracovalo se hned po půl noci, o jedné, o druhé hodině. Práci počali zpěvem, zpívali i při díle a sobotu ukončili písní. Na každý den určen byl jistý počet písní, který po pořádku se vyčerpával.
Ráno zpravidla zazněla ze všech úst píseň : Ve jménu Otce i Syna, též i Ducha svatého, všejednoho Hospodina, grunt v sobě majícího. My všichni v tomto domu čiňme Bohu poklonu, to vše z upřímného srdce modleme se Bohu řkouce: Otče náš, jenž jsi v nebesích atd. Pak následovaly : Svatá Trojice, věčný Bože, Díky Bohu vzdejme, králi nebeskému, Tisíckrát buď pozdravena tvář Kristova přesvatá, Vstal jsem s lože svého, Noc temnou přečkavše, Ráno vstávajíce z svého ustlání. Pak se zpíval andělský růženec. Odpoledne se zpívala píseň : Vzdejme čest Bohu svému.
Pro pondělek ustanovena byla písnička k nejsladšímu Jménu Ježíš, pro úterek ke cti sv. Anny, pro středu k sv. Janu Nep., pro čtvrtek k sv. Josefu za šťastnou hodinku smrti, pro pátek o umučení Páně a pro sobotu k Panně Marii a hodinky. Večerní písně byly : Kdož ochrany nejvyššího, Pod večer tvá čeládka, Andělský růženec a Má duše schovej se.
V neděli po sv. požehnání scházívali se na besedu u některého mistra, který měl větší jizbu a tam četl některý z bible neb nějaké kroniky, vykládaly se pohádky a rozmanité noviny; mezi to mísil se zpěv nábožný i světský, dle toho jaká byla církevní doba.
1418_01_34(ilustrační obrázek)
Když bylo zle, práce žádná nebo málo, mírnili si soukeníci smutek »sukenickum abecedum« :
A, a, a, mizerja nová mezi námi se počíná, hříchy naše jsou příčina. — Be, be, be, tresce Bůh s nebe neúrodou a drahotou a všelikou jinou psotou. — Ge, ce, ce, náš Hospodine! Mnohý od velké starosti do hrobu položil kostí. — De, de, de, řemeslo zle jde: Nemůže postavu prodat, musí za vlnu handlovat. — Ka, ka, ka, špatná muzika: Jedni od radosti skáčou, druzí doma hladem pláčou. — En, en, en, zkázal nám buben : Kdo je dlužen kontribuci, že dostane eksekuci.**) Tak to šlo dále, některá vtipná hlava složila nový verš a bolest se umenšila.
Převzato z Český lid, ročník 17.
pozn.: V Hlučíně jsou k roku 1554 dosvědčena cechovní privilegia pro soukeníky.

Zpět na hlavní stranu blogu