Hauzírnictví na Hlučínsku

7. březen 2017 | 19.07 |

Hauzírnictví na Hlučínsku
V rámci Hlučínska se jedná především o Kravařský fenomén. Od konce 18. století se dostala drtivá většina kravařských sedláků do velikých dluhů spojených se snahou o vykoupení z poddanství. Když pak přišli o své usedlosti a statky, museli se nutně poohlédnout po jiném způsobu obživy. Za této nastalé situace se v Kravařích zrodilo nové řemeslo tzv. hauzírníctví (nebo také hauzira), neboli podomní obchod, který se stal zdrojem obživy těchto ožebračených sedláků.
image026
Tito nový hauzírníci (muži, ale i ženy) opouštěli svůj domov již v únoru. Zprvu vyráželi jen s nůší na zádech. Nejprve směřovali do Ratiboře a odtud po dvou či po třech do všech koutů Německa. Na začátku se obchodovalo se svatými obrázky a výtažky či výrobky z léčivých bylin, které se vyráběly přímo v Kravařích. Později následovala galanterie a střižné zboží. I tyto výrobky se zhotovovaly v Kravařích čím se zde vyvinul domácí průmysl, který dal práci dalším lidem. Časem se podomní obchod zdokonalil na tolik, že výběr zboží připomínal putující obchodní dům. V tomto "zlatém období" již většina hauzírníků nechodila s nůší, ale pořídila si vozy tažené koňmi, které jim sloužili i k přespání. Ke konci 19. století byli tito podomní obchodníci ve spojení s významných vratislavským velkoobchodníkem Zerkowskim.
Před první světovou válkou se obchodníci dělili na několika skupin, aby si v "terénu" vzájemně nekonkurovali. Hauzírníci se vraceli domů až pozdě na podzim. Zde pak pracovali na svém domku nebo kousku pole, ale hlavně se scházeli s výrobci či zástupci velkofirem a získávali nové zboží. K těmto schůzkám docházelo vždy v hospodách, které se tou dobou proměnily v obchodní střediska. V té době se začalo Kravařím říkat Malý Londýn. V posledních létech před první světovou válkou se odhaduje, že se v Kravařích živilo na 3 800 těchto podomních obchodníků. PObyt v německém vnitrozemí a styk s tamějším lidem je velmi ovlivnil. Stávali se z nich skuteční Němci. PO připojení Hlučínska k ČSR v roce 1920 se podomní obchod stal velmi složitou situací, a to díky obstrukcím ze strany československé vlády, která různými předpisy podomní obchod znemožňovala. Tuto živnost směl provádět jen ten, kdo měl zvláštní povolení. Není se tedy divit faktu, že se hauzírnictví v Kravařích nedožilo začátku druhé světové války a zaniklo.
Dle Plaček, V. Prajzáci aneb k osudům Hlučínska 1742 - 1960. Hlučín - Kravaře 2000.
Úryvek z Kravařského besedníku č.

139 – Kravařští ve víru staletí

.....Zatímco selský stav v Kravařích a Koutech
posiloval své pozice, dostali se podomní obchodníci
(hauzíři) do potíží s dodavateli zboží - obchodníky
židovské komunity ve Vratislavi. Také na sklonku prvního
desetiletí 20. století přijížděli mezi vánočními svátky do
obou obcí, aby uzavírali kontrakty a rozšířili členskou
základnu hauzírníků. Přestože byli občané upozorňováni
obecními úředníky na jejich nepoctivý způsob
obchodování, našli se mnozí, kteří naletěli na vidinu
brzkého zbohatnutí. Úlisnými promluvami se obchodníci
dokázali vetřít do rodin a získat lidi ke spolupráci. Někteří
podlehli při zdarma poskytnuté "počastné" v hospodě.
Když pak hauzíři obdrželi nekvalitní zboží a odmítali ho
prodávat, docházelo na spory a soudní žaloby s dodavateli.
Některé zboží vlastnili pouze oni, jiné bylo levnější než u
německých soukromých firem. Ze svého zisku mohli
poskytnout větší kredit. Hauzírníci, kterým se dostalo této
výhody na počátku podnikání, zbohatli. Když místní
hauzírský spolek usiloval zřídit pro nákup a prodej zboží
společnost, neuspěl kvůli sobeckosti lépe situovaných
hauzírníků, kteří zapudili myšlenku vlastní silné
organizace, vedoucí k osvobození od závislosti na
židovských dodavatelích a k vyloučení nepoctivých
kravařských a koutských podomních obchodníků. V létě
1908 potkal smutný osud jednoho z nich daleko od
domova, v Pomořanech. Tady se koutskému rodáku
Benjaminu Peterkovi, bytem na Dvořisku, splašil kůň,
když kolem projíždělo auto. Seskočil proto z vozu do
příkopu. Vůz se však na něj zásluhou zdivočelého zvířete
převrhl a usmrtil ho.
..... Větší občanská práva a svobody v ústavě
umožňovaly volnější pohyb. Daný stav
nejvíce vyhovoval podomním obchodníkům,
kteří u majitele Luzara, řečeného děkana, kde
byla zřízena výrobna ( později dům pekaře
Janíka, dnes parčík sv. Jana ), odebírali
množství svatých obrázků. Z dílny litografa
Jana Čambensyho je hauzírníci distribuovali
až na Slovensko.

Zpět na hlavní stranu blogu