SOCIÁLNÍ IDENTITA OBYVATEL HLUČÍNSKA 1. část

převzato od: MARCEL MEČIAR

SOCIÁLNÍ IDENTITA OBYVATEL HLUČÍNSKA 1. část

Základním popudem k zapocetí premýšlení o možnosti výzkumu obyvatel Hlucínska

byla i nezkušenému pozorovateli (tehdy ješte bakalárského stupne) zretelná

regionální uzavrenost a vymezenost Hlucínska.1 V rovine sociální nešlo

prehlédnout vnejškove prezentovaný pocit odlišnosti nekterých obyvatel Hlucínska,

se kterými jsem prišel do kontaktu.2 Na stejné rovine, avšak pri pohledu

z jiného tábora (napríklad nekterých obyvatel mesta Opavy a okolí) byl zase

patrný jistý resentiment vuci Hlucínanum, kterí jsou lidove nazýváni, a mnozí

se tak sami oznacují, jako Prajzáci. Na druhou stranu existuje cást obyvatel

(napríklad starší generace z okolí Kravar), která oslovení Prajz ci Prajzula považuje

za hanlivé a takto oslovenou osobu hanící slovo – zejména pokud toto slovo

vysloví osoba nepovažovaná za Hlucínana.

3 Hlucínský historik Vilém Placek

(2000) ve své monografii venované rodnému kraji vysvetluje, že jménem Prajzáci

zacali být obyvatelé Hlucínska castováni po pripojení tohoto území k CSR

v roce 1920. Sami se po dlouhá staletí oznacovali jako Moravci. Predcházející

skutecnosti, které se v mnoha pestrých nuancích zajisté objevují mezi mnoha

rozdílnými sociálními skupinami po celém svete, se nyní pokusím pouze strucne

zasadit do teoretického rámce.

Britský sociolog Richard Jenkins (1996, 2000) navrhuje rozlišovat mezi faktem,

že se clovek ztotožnuje s urcitou sociální skupinou, že se považuje za jejího

clena a sdílí s ostatními cleny spolecné hodnoty a normy, a zpusobem,

jakým trídí ostatní osoby ve svém okolí podle kategorií. Ciní tak duležité konceptuální

rozlišení, které odráží reálne probíhající bežné sociální procesy – externí

a interní momenty kolektivní identifikace. Pojmem, kterým popisuje dve

strany kolektivní identity, je skupinová identifikace4 na strane aktéra, jenž je clenem

skupiny, a sociální kategorizace z pohledu aktéra ci aktéru na "ostatní" oso-

1 Autor žije v okrajové cásti Hlucínska, kam jej zaválo až založení vlastní rodiny.

2 "Hlucínsko bylo vždycky trochu jiné," taková slova zaznela z úst predsedy Klubu prátel

Nemecka a radního mesta Kravare Josefa Meleckého (Franzlová 2001).

3 Postoj cásti obyvatel Hlucínska k pojmu Prajzák dokresluje verš z básne Hlucínsko Jany

Schlossarkové (1998): Že do toho kraje patrím, priznat se nestydím, hanlivý podtón "Prajzáku!"

z duše nenávidím.

4 Pojem skupinová identifikace lze v sociální teorii najít i pod jiným názvem, Erving Go_man

(1983) používá ve svém konceptu "duální identifikace" termín kategorická identifikace.

26 | Nacionalismus v soucasných dejinách strední Evropy

by. Kategorie je v tomto konceptu pojata jako klasifikace, jejíž povaha a složení

je konstruováno osobou, která vymýšlí a definuje tuto kategorii. Na druhé

strane je skupinová identita výsledkem spolecné interní kolektivní definice. Již

americký sociolog Lewis Coser (1956), vycházeje ze studia odkazu nemeckého

sociologa Georga Simmela, si ve svém díle venovaném konfliktu všímá toho,

jak skupinové identifikaci napomáhá vydelování se od ostatních (sociálních

skupin) a jak je, rekneme, vedomí "spolecného neprítele" významné z hlediska

upevnování skupinové (kolektivní) identity a koheze skupiny.5

Rozlišením dvou možných pohledu na kolektivní identity dochází k možnému

rozrešení jednoho z hlavních sporu v rámci sociální teorie mezi jedním prístupem,

který uprednostnuje vlastní chápání a rozlišování sociálních vztahu

samotnými sociálními aktéry, a druhým prístupem, který se snaží najít a roztrídit

vzorce chování z perspektivy mimo zkoumaný kontext. Rozrešení muže

spocívat jednoduše v tom, že pri zkoumání sociální reality nebude opomíjen

ani jeden z prístupu.

Nejdríve se budeme zabývat ukotvením hlucínské identity z perspektivy

skupinové identifikace neboli hledáním jakýchsi "pevných bodu" ve svete aktéru

samotných. Do této roviny se proniká znatelne hure než pri kategorizaci

a – ciste metodologicky vzato – pri interpretaci prvku skupinové identifikace je

badatel (at clen ci neclen zkoumané skupiny) nakonec nucen klasifikovat ci typologizovat,

aby dospel k nejakému záveru.

Ostravská socioložka Jarmila Premusová provedla v druhé polovine 90. let

minulého století výzkum Osoblažska a Hlucínska, který prinesl mnohá zajímavá

zjištení. Metodologická základna spocívala v kombinaci kvantitativních

(standardizovaný dotazník) a kvalitativních (semistandardizované rozhovory)

technik, kdy práve vyprávení pozustalých pametníku z nejstarší generace prineslo

do málo prozkoumaného tématu více svetla poznání. V záverech své výzkumné

zprávy je za hlavní prvek, se kterým se obyvatel Hlucínska identifikuje,

považován vztah k pude jako k individuálnímu vlastnictví (1999a: III, 21). K nemu

se dále pojí vazba na kraj jako k domovu, kde se clovek narodil, žije a umre. Prekvapivou

intenzitu tohoto presvedcení lze dokladovat na základe uprímného

prekvapení respondenta behem dotazníkového šetrení, jež se týkalo zcela odlišného

tématu (postoju k imigrantum). Dotazovaný muž starší sedmdesáti let reagoval

na otázku, co by ucinil "v prípade válecného konfliktu", u možnosti emigrace

neskrývaným výbuchem nesouhlasu: "Kam bych chodil, tady jsem doma,

tam (mimo domovinu) bych nic neznamenal!" Prestože se nejedná o vlastníka

velkých pozemku, nebot má jen malou zahrádku za domem, je znacná spíše než

5 Jako príklad vetšího merítka muže sloužit utužení americké identity po tragédii z 11. zárí

2001 a nalezení neprítele v islámském terorismu.

Sociální identita obyvatel Hlucínska | 27

k pude vázanost ke kraji. Zajisté lze namítnout, že starší lidé neradi opouštejí

své místo, kde prožili vetšinu života (rcení Starý strom nepresadíš). Vilém Placek

(2000) uvádí, že trvalá migrace smerující pryc z Hlucínska byla v horizontu

do konce 40. let 20. století minimální. Až 50. léta nastartovala proces silné imigrace

smerem na Hlucínsko. A naopak se podle historicky Šárky Hernové v letech

1950–1959 vystehovalo z Hlucínska 11 335 osob (pritom v roce 1950 celé

Hlucínsko cítalo 52 892 osob – (Placek 2000: 132). Duvody migrace dává Placek

do souvislosti s existencní nutností získání zamestnání a s možností zmírnení

diskriminace, které byli Hlucínané v poválecném období vystaveni. Premusová

ze stejného výzkumu Š. Hernové z roku 1972 interpretuje, že data prokázala

prevahu vnitroregionálních a vnitroobecních snatku – tj. z pametníku starších

šedesáti let se dve tretiny nestehovaly vubec, tretina jednou – pri následování

partnera. O snatcích s nehlucínskými partnery se traduje, že jsou rizikové z hlediska

vysoké rozvodovosti (Premusová 1999a: II, 48).

Dejinné preryvy znacne ovlivnily i další prvek identifikace. Podle Premusové

(1999a: III, 21) je "skupinová národnostní a politická identita pouze instrumentální

a nefunguje jako pojítko spolecenství, jestliže není postavena na individuálním

vlastnictví a ovládání podmínek života". Podle výpovedí pametníku byla na

Hlucínsku národnost vždy "pridelena a pro lásku ke svému rodnému kraji obyvatelé

nikdy neprotestovali", k cemuž autorka neopomíjí poznamenat, že i zde zustává

nadále signifikantní hodnota vlastnictví. Clenové nejstarší žijící generace

zmenili národnost vetšinou ctyrikrát, když se strídave museli rozhodovat mezi

ceskou a nemeckou národností (Prusko, CSR, tretí ríše, CSR) a podle nedoložených

údaju menili také politickou príslušnost (nyní vetšinove KDU-CSL – Premusová

1999a: III, 14). Pro etnickou a politickou príslušnost obyvatel Hlucínska

je (na základe dosavadního zkoumání) typická nejednoznacnost – lidé samotní

neprikládají národnosti silný význam, v obdobích klidu je pro ne neproblémovou

záležitostí, zatímco v casech neklidu muže identifikace s tou ci onou skupinou

znamenat ztráty (nemectví za druhé svetové války a povinná úcast mužu na

fronte ci poceštený živnostník hlucínského puvodu za casu tzv. reichu). Zjednodušene

receno se Hlucínané radeji s vetšími kolektivitami neidentifikují anebo

prípadná ci prípadné identifikace nepodléhají prezentaci na verejnosti (což lze

doložit neduverou nekterých obyvatel vuci "ostatním", zakorenenou zvlášte v poválecném

a poté v poúnorovém období vzájemného obvinování). Z této doby pocházejí

stereotypy spojování "nemectví" s nacismem a "cešství" s komunismem.

Dalším prvkem skupinové identifikace je historická pamet samotná. Pod pojmem

historická pamet jsou na verbální (komunikacní) rovine rozumena všechna

vyprávení o minulých událostech sdílená cleny urcité sociální skupiny (ci

kolektivity), která vycházejí z biografií jedincu prispívajících do studnice spolecných

vzpomínek. Je tedy nutné ji odlišovat od badatelské práce a metody, kte-

28 | Nacionalismus v soucasných dejinách strední Evropy

rou používá historiograf, jenž píše o dejinách. Historická pamet stojí v centru

zájmu výzkumníku, kterí se zabývají oral history (ústne podanými "dejinami")

ci biografickým prístupem v sociálních vedách. Historická pamet prenášená rodinným

vyprávením starší generace generaci mladší muže výrazne ovlivnit prenos

hodnot, postoju – zvlášte v negativnejší rovine stereotypu a predsudku (Bacová

1996).

Zažitá traumata (napríklad projevy nenávisti vuci Hlucínanum, kterí byli

v poválecném období považováni za "zrádce" Ceskoslovenska) mohou vést

k hluboké neduvere a k jistému odstupu obyvatel pri interakci s "cizinci"

(v schützovském pojetí). Jako ilustrativní príklad lze uvést entrée, jakým byla

privítána studentka pri distribuci dotazníku behem výzkumu Jarmily Premusové:

"Devenko, kdybys nebyla zdejší, tak te s tím výzkumem vyhodím." Uvedená

ukázka rovnež upozornuje na striktní rozlišování mezi starousedlíky a poválecnými

pristehovalci, kterí jsou pouze tolerováni, avšak podle Premusové

(1999a: II, 48) nejsou v soucasnosti pripoušteni napríklad do obecních funkcí,

kde by meli možnost vyjadrovat se k duležitým vecem.

Poslední dva prvky, které jsou dnes podrobeny interpretaci, sehrávají duležitou

roli v živote puvodních obyvatel Hlucínska – rodina ve smyslu komunity (bude

vysvetleno záhy) a náboženství v podobe katolictví.

Dríve popsaný vztah k území po generace obývanému rodinnými predky,

který lze popsat v pojmech regionální identity, je na úrovni jednotlivých obcí

konkretizován v podobe obecní komunity. Prestože mezi obyvateli Hlucínska

existuje povedomí o svém kraji, vyskytuje se ve vztazích mezi obcemi jistá dávky