SOCIÁLNÍ IDENTITA OBYVATEL HLUČÍNSKA 2. část

upevnuje striktne dodržovaný systém reprodukovaných norem (nevmešování

se do záležitostí souseda, na druhé strane zavazující pomoc pri stavbách rodinných

domu, opravách apod.). Starousedlictví má navíc zajímavou, až romantickou

vlastnost – mnozí sousedé jsou starí kamarádi již od útlého detství.

Další užší sociální prostor tvorí sít širších príbuzenských vazeb, která vymezuje

hranice mezi jednotlivými rozvetvenými rodinami. Z historiografického

pohledu lze poukázat na autochtonnost obyvatelstva prinejmenším v horizontu,

který dovolují odkrýt novoveké prameny.

Takovému pokusu musí samozrejme

predcházet seznámení se s rodinnou "historií" prostrednictvím biografického

vyprávení a prípadne sverených pramenných materiálu (rodné listy apod.).6

6 V rámci dvou sezení ve Slezském zemském archivu se podarilo prokázat kontinuitu

vybraného rodinného príjmení v obci a na daném gruntu (majetku) až do poloviny

18. století a zároven se témer sama zacala rozkrývat širší sít príbuzenských vazeb na velmi

duležité casové ose lidských generací.

Sociální identita obyvatel Hlucínska | 29

Sociální instituce náboženství v podobe katolictví již tradicne výrazne napomáhá

k upevnování sociální koheze komunity. Fungovala rovnež jako mechanismus

umožnující vydelování se i v rámci protestantského prostredí Pruska

(kam Hlucínsko patrilo od roku 1742 do roku 1920), protože zde i nadále zustávala

zachována liturgie v ceském jazyce – mikroregion zustal soucástí olomoucké

arcidiecéze. Ke katolickému vyznání víry se v soucasnosti hlásí približne 92

procent obyvatel a minimálne nedelní návšteva kostela patrí k významnému,

a dokonce pro mladší generaci povinnému rituálu. Kostel (pro ženy) a poté

hospoda (pro muže) jsou rovnež duležitými komunikacními uzly a sliby zde

složené jsou silne zavazující.

Nakonec nekolik slov k pohledu z úhlu sociální kategorizace. Kategorie Hlucínan

ci – nutno podotknout – mnohem casteji používané jméno Prajz nese spíše

negativní zabarvení (konotace). Je zajímavé pozorovat, jak jsou veci vnímané

cleny skupiny kladne nahlíženy kriticky z pohledu externích pozorovatelu,

i když se jedná o konstitutivní normy ci sociální instituce udržující identitu

a soudržnost dané sociální skupiny. Ze zodpovedného vztahu k majetku se poté

vyklube hrabivost a chamtivost, z religiozity se stane "pánbíckárství" apod.

Avšak skutecnost silné vzájemné sociální kontroly je nepríjemná i nekterým

Hlucínanum mladší generace, kterí v souvislosti s ní hovorí spíše o velké závisti.

ZÁV_RE_NÉ SHRNUTÍ

Mezi základní složky hlucínské identity lze podle dosavadního zkoumání zaradit:

1. identifikaci k území jako domovine

2. smysl pro sousedské vazby v rámci obecního spolecenství

3. výrazný respekt k neformální sociální kontrole

4. doposud výrazná religiozita, která se podle odhadu štepí (verící v. konformní

"rádobyverící") a slábne

5. Otázka etnické složky identity zustává neuzavrená, patrne presnejší je použít

historiografického pojmu zemské cítení ci sociologického regionální identita.

Pokud k identifikaci s národní komunitou v prubehu 20. století docházelo,

delo se tak spíše pod tíhou okolností, a jednalo se tedy spíše o prezentovanou

etnicitu instrumentální. Podle významného sociálního antropologa Fredrika

Bartha vyjadruje pojem instrumentální etnicita názor, že hranice užité ke konstituování

a definování etnické komunity závisejí na zámerech zainteresovaných.

Mezi zámery muže patrit snaha o politickou kontrolu ci nabytí suverenity

v rámci urcitého teritoria. Pokud etnická komunita dospeje do této fáze,

30 | Nacionalismus v soucasných dejinách strední Evropy

naplní se podstata procesu formování národa (Rex 1997: 7). Tak daleko sice

Hlucínané nikdy nezašli, ale pokud chteli zachovat svuj prístup ke zdrojum obživy,

museli se vždy rozhodnout k prináležení k nejaké vetší kolektivite. Když

v roce 1938 chteli muži zustat ve svých domovech (podle pametníka se jednalo

o leden 1939, kdy domácnosti obcházeli scítací komisari (Martiník 199?: 15)

a ubránit se povinnosti rukovat na vojnu do rad nemecké armády, poté se rozhodli

být Cechoslováky, aby nebyli odsunuti – pri pohledu z jiné perspektivy

lze také ríci, že bylo do znacné míry o nich rozhodnuto bez nich na "vyšších"

místech.

6. Soucasné aspekty nemectví lze nahlížet ve dvou rovinách – kulturní a ekonomické.

Lidé mající své príbuzné v Nemecku cítí jistou spríznenost s touto

zemí skrze rodinné (ci až rodové) vazby a historická pamet starších generací

odkrývá v biografiích pametníku duležité skutecnosti, že i tam byla kdysi domovina

– nezapomínejme, že Nemecko ješte pred druhou svetovou válkou sousedilo

s mikroregionem Hlucínska a ješte pred vznikem Ceskoslovenska se toto

území nacházelo sice v pohranicí, ale uvnitr Nemecka. Spolky, jmenujme napríklad

kravarský Klub prátel Nemecka, které vznikají, jsou kulturne-vzdelávacího

rázu a nevenují se rozdmýchávání politických vášní (na rozdíl od jiných,

napríklad politických organizací). Ekonomický aspekt, který bývá casto trnem

v oku ostatním, je úzce spojen s možností získání nemeckého obcanství, pokud

muže žadatel prokázat nemecké predky. Nemecký predek muže mít docela pekné

ceské príjmení, ale pokud bojoval v radách Wehrmachtu, povestný nemecký

porádek na nej nezapomnel a nezapomene. Podle provedených semistandardizovaných

rozhovoru na toto téma se jako silnejší duvod než naplnení nacionálních

tužeb jeví instrumentální a pragmatická možnost práce v zahranicí – obcan

Nemecka logicky má dovoleno pracovat na území Evropské unie – za tuto

devízu se vyplatí projít procesem nyní již údajne zdlouhavého získávání nemeckého

obcanství.

V soucasné dobe pozorují samotní Hlucínané (tedy hlavne lidé, kterí se venují

svému kraji a mají oci otevrené), že se zejména mezi mladými hranice mezi Prajzáky

a Neprajzáky velmi pozvolne stírají (Balcar 2002). Proto bude nutné další

výzkumné úsilí cílit na komparaci elementu identifikace mezi starší, strední

a mladší generací, a to za pomoci semistandardizovaných a biografických rozhovoru

a samozrejme nezbytného pozorování.

Sociální identita obyvatel Hlucínska | 31

ODBORNÁ LITERATURA:

Bacová, V. (1996): Historická pamät ako zdroj konštruovania identity. In: V. Bacová (ed.):

Historická pamät a identita. Košice: Spolocenskovedný ústav SAV.

Coser, L. A. (1956): _e Functions of Social Conflict. London: Free Press.

Go_man, E. (1983): _e interaction order. American Sociological Review, vol. 48, pp. 1–17.

Jenkins, R. (1996): Social Identity. London, New York: Routledge.

Jenkins, R. (2000): Categorization: Identity, Social Process and Epistemology. Current

Sociology, vol. 48 (3), pp.7–25.

Placek, V. (2000): Prajzáci aneb k osudum Hlucínska 1742–1960. Kravare: Kulturní stredisko

zámek Kravare.

Premusová, J. (1999a): Sociologický a prostorový výzkum vybraných regionu na cesko-polské

hranici. Ostrava: PdF OU.

Premusová, J. (1999b). Vlastnictví pudy a domu v biografiích pametníku sudetského

pohranicí a vnitrozemí. Biograf, c. 18–19, s. 25–40.

Rex, J. (1997): Introduction. In: Guibernau, M.; Rex, J. (eds.): _e Ethnicity Reader.

Nationalism, multiculturalism and migration. Cambridge: Polity Press.

Hlucínsko a Hlucínané v denním regionálním tisku

(použité clánky jako jeden ze zdroju dat o kategorizaci):

Balcar, K. (2002): Duležité je to, co si myslí ostatní. DENÍK, 19. 1., s. 14.

Franzlová, O. (2001): Hlucínští Nemci mluví cesky. Magazín Práva, 15. 12., s. 24–26.

Autobiografie a literatura o Hlucínsku od zde narozených autoru:

Martiník, L. (199?): Žil jsem na Hlucínsku i na strane císarské! Ceský Tešín: Ladislav Martiník

(neobsahuje vrocení).

Schlossarková, J. (1998): Co na Prajzske se stalo a co povedalo... Opava: Márfy Slezsko s. r. o.

Podívejte se také na: