Velikonoce na Hlučínsku

28. únor 2016 | 09.51 |

Velikonoční zvyky na Hlučínsku

V letošním roce jsou velikonoce 28. 3. 2016

obrazek

Velikonoční jízda v Ludgeřovicích

Detailní informace o velikonočních jízdách na koních máme z Ludgeřovic na Hlučínsku. Zanechal je chalupnický výměnkář Jan Lukáš (narozen 1851, zemřel roku 1922) ve své kronice Vzpomínky z minulých dob. Kronikář uvádí, že to, o čem píše, slyšel od svého pradědečka, který měl v době své smrti sto a dva roky. V jeho paměti se uchovala ústní tradice o vzniku velikonoční jízdy v Ludgeřovicích: Po třicetileté válce vypukla v Ludgeřovicích, Markvartovicích, Petřkovicích a v Koblově na Hlučínsku neznámá nemoc, která postihla přes polovinu obyvatel čtyř obcí patřících k ludgeřovickému filiálnímu kostelu. Místní kaplan navrhl uspořádat velikonoční procesí na koních kolem polí za zpěvu nábožných písní. V čele průvodu měl jet rychtář s křížem. Procesí se mělo ukončit litaniemi ke všem svatým v kostele. Slavnost měla být zahájena o druhé hodině odpoledne za hlaholu zvonů a jezdci měli objet třikrát kolem hřbitova. Všichni shromáždění muži s tímto návrhem souhlasili a rychtář navrhl, aby se procesí říkalo křižacka procesija, protože se bude při něm líbat kříž. Tak se začala velikonoční jízda a konala se pak každoročně "až do našich časuv". Je zřejmé, že kaplan navrhl velikonoční jízdu podle vzoru, s nímž se seznámil jinde. Odpovídá průběhu jízd po osení, jak je známe ze severních Čech a sousedních zemí. V kronikářském záznamu jsou obsaženy i další podrobnosti. - Hospodáři připravovali koně na jízdu lepším krmením po delší dobu. Účast na procesí byla pýchou každého sedláka. Kdo neměl vlastního koně, snadno ho dostal vypůjčit od jiného rolníka. Při objíždění polí patřících k vesnicím ludgeřické farnosti se jezdci zastavili v hospodě na pivo, které platila obec, kudy jeli. Naposled se tato velikonoční jízda konala v Ludgeřovicích na Hlučínsku v roce 1901 (Černý-Scheufler 1970: 155-157).

Dle Doc. PhDr. VÁCLAV FROLEC, CSc. A KOLEKTIV

Bílá sobota

Bílá sobota je dnem, kdy se křtí voda ve křtitelnici, ve které zůstává po celý příští rok a využívá se při křestních obřadech. Před každým kostelem bývaly zapalovány ohně; oheň byl knězem rovněž posvěcen. Tímto posvěceným ohněm se pak ještě před obřadem zapálila velikonoční svíce – paškál. Bílá sobota bývá také označována jako den světla. Hospodyně měly doma uhasit všechny ohně, při pálení větviček za kostelem a svěcení ohně pak vložit do již posvěceného ohně také své polínko, to pak přinést domů a jím opět rozdělat nový oheň.
V některých krajích byl také zachován zvyk "vynášení Pámbíčka" – kříž se nesl z kostela do vesnice. Na Hlučínsku probíhalo v tomto dni křížácké procesí, které sloužilo mj. k odehnání epidemie moru).
Slavnostní velikonoční prostřený stůl byl ve znamení symbolů. V žádné domácnosti nesměl chybět velikonoční beránek ani symbol Jidášovy zrady - jidáše, na vzkříšení se v chudších rodinách vařívala jarní polévka z bylinek. Na Bílou sobotu, po slavnostní mši svaté, oslavující vzkříšení, spojené s křtěním ohně, vody a kočiček, mohl být rozkrojen beránek jako symbol Kristova utrpení.

Dle http://www.balonek.cz

"Křižácká procesí"v Ludgeřovicích
Zapomenutá velikonoční tradice z Hlučínska
Hlučínsko, ten kraj "Prajzáků", kde si osud s jeho obyvateli zahrál zvláštní hru "Němec nebo Čech, člověče", je místo s bohatými tradicemi a zvláštnostmi, na které se, bohužel, dnes již zapomíná.
Jednou z těchto tradicí jsou i tzv. Křižácká procesí, která mají svůj původ v obci Ludgeřovice, vzdálené 26 km od Opavy a asi 3 km od města Hlučína. Nelze říci, že by se na tato procesí zcela zapomnělo. Jejich původ a průběh zaznamenal výměnkář – chalupník Jan Lukáš (nar. 1851 v Ludgeřovicích), který byl znám jako dobrý pamětník, zpěvák a vypravěč – do školního sešitu pod názvem "Vzpomínky z minulých dob". Části této kroniky, které se týkaly procesí, byly transliterovány Janem Černým a Vladimírem Scheuflerem v časopise Český lid1, ale mladší generace "Hlučíňanů" již neví o existenci této velmi zajímavé tradice (pravda, poslední procesí se konalo v roce 1901). Dokonce ani generace mé babičky (nar. 1921) se nemůže rozpomenout na tyto náboženské oslavy, na paměť svých předků. Musím však dodat, že byla jedním ze dvou respondentů, a i když je to málo pro toto tvrzení, přesto se domnívám, že většina dnes žijících potomků aktérů těchto oslav již povědomí o nich ztratila.
S textem kroniky (resp. té části, která byla vydaná Černým a Scheuflerem) pracuji jako s edicí, prostřednictvím které chci čtenáře stručně seznámit s původem, průběhem a vnější proměnou vlastního procesí, konaného vždy na Velikonoční pondělí v průběhu téměř dvou staletí.
Pasáže o "Křižáckých procesích" lze rozdělit na dvě části. V první vzpomíná soused Jana Lukáše Antonín Mikolajek na vypravování svého pradědy: "To co budeš odemě slišet to sem slišel z úst meho prastařička který měl sto a dva roky jak zemřel..." Druhá část je již odrazem vlastní Lukášovy účasti na procesích.
Ve vzpomínkách Antonína Mikolajka dostávají procesí náboj lidově – náboženské představy o vině, trestu a oběti, jež má být vykonána pro usmíření Boha. O vině sice nehovoří, ale trest vykresluje velmi sugestivně: "Bylo to po třiceti letní vojne jak vnašim kraji vypukla neznáma nakažlivá nemoc, o které předy nebylo ani památky. Nějprudtějši řadila tato nemoc v Ludgeřovicích, Markvartovicích, Petřkovicích a v Koblově... Ta nemoc byla tak prudká, že gdo ji dostal, ten do tři dni byl mrtev. Dobytek ve chlevech ryčel ot hladu a tyrhal na svích řetězech na kterych byl uvazan ku žlabu. Umřelo deně tolik lidi, že nemohli jich ani na hřbitově ktere ležel okolo filialniho kostela v Ludgeřovicich pohřbit. Proto vyhazeli velku jamu a tam společne ty mrtvoly pohřbili. Kostelnik nepostačil, aby umiračkem pro každeho umřeteho zvonil." Trestem tedy byla neznámá nakažlivá nemoc, o jejímž jednom symptomu – bolení hlavy – Mikolajek bezděčně hovoří v příběhu o smrti pána a paní na Ludgeřovicích: "Majitel Ludgeřovic nařykal sve ženě že ho hlava vice boli. ptal se ženy eli ji tež hlava boli... otpověděla mu ona že ji teš silně hlava boli..." Protože nemoc dlouho neustupovala, navrhl hlučínský rychtář kaplanovi ludgeřovického kostela: "obrátit se v tom smutnem čase na Boha. On sam nam muže pomoc, kdiš jej budem oto prosit." Po bohoslužbě na Velikonoční neděli vyzval kaplan všechny muže, kteří ještě zbyli, aby se shromáždili v hostinci u kostela. A tam jim sdělil návrh hlučínského rychtáře na vykonání procesí pro usmíření Boha, které se mělo konat na Velikonoční pondělí. Všichni souhlasili. Rychtář procesí označil za křižácká, protože se dával věřícím kříž k políbení. A jak probíhalo ono procesí?
Na Velikonoční pondělí po ranních bohoslužbách nikdo neotálel s přípravou na procesí, které začínalo ve dvě hodiny odpoledne zazvoněním kostelního zvonu. Na vyčištěných a nakrmených koních se vydali "tryskem" ke kostelu. Když zazněl kostelní zvon třikrát, jeli kolem hřbitovní zdi a zastavili se před vchodem do kostela. Nato kostelník vynesl velikonoční kříž, který předal rychtáři, "který jej vruzne každu ranu ktere byly na soše Spasitele polibil." Po kostelníkovi vyšli z kostela čtyři mladíci, kteří nesli korouhve a za nimi následovali dva ministranti nesoucí oltářní zvonečky. Ti šli v čele průvodu spolu s jedním mužem, který nesl vysoký kříž. Průvodu se účastnili pouze muži. Jejich ženy a děti byly pouze přítomny obřadnému políbení kříže. Za zpěvu velikonočních písní se muži vydali na cestu přes Markvartovice k Božím mukám a dále přes les na Koblov a směrem na Petřkovice. Večer se pak vrátili do Ludgeřovic, kde rychtář odevzdal velikonoční kříž, korouhve a zvonky. Účastníci procesí se pak pomodlili litanii a odcházeli do svých domovů. Nemoc ustala a procesí se pak na paměť úspěšné oběti konala každý rok "aš do našich časuv."
Dobu vzniku tradice "Křižáckých procesí" lze čistě hypoteticky rámcově určit na základě některých údajů v kronice. Zaprvé je to stodvouletý "prastaříček" Antonína Mikolajka. Pokud by šlo o Antona Mikolajka narozeného 9. ledna 18382 v Ludgeřovicích, narodil by se jeho praděd někdy kolem poloviny 18. století a podle informací, které má, se dá soudit, že znal někoho, kdo byl účasten při vzniku těchto procesí.
Dále při vylíčení úmrtí majitelů Ludgeřovic říká jejich dcera kočímu Vinckovi: "Chci aby moji drazi rodičové našli svuj vječny otpočinek na straně svych zemřelych přetkův v hrobce pod hlavním oltařem vnašim dřevěnem kostele v Ludgeřovicich." Dřevěný kostel byl sice vystavěn už roku 1522, ale v úvodu je jasně řečeno, že nemoc řádila po třicetileté válce. Dřevěný kostel byl zbourán v 90. letech 18. století a nový zděný byl vysvěcen 28. října 1798.
Procesí tedy musela vzniknout před rokem 17983. Toto je však příliš velký časový rozsah. Narodil-li se praděd Antonína Mikolajka tehdy, jak bylo výše řečeno, je nutno vznik procesí posunout před rok 1750. Ve vyprávění se objevuje další bezděčná zpráva, která posouvá vznik procesí do třicátých let 18. století. Je to údaj o tom, že právo nosit velikonoční kříž měl rychtář a poté, co rychta roku 17334 zanikla, přešlo toto právo na fojta. Můžeme se tedy posunout před rok 1733, ale z textu nic přesnějšího nevyplývá. Také Josef Zukal ve svých Pamětech opavských vyjmenovává léta 1710–1714 jako morová, kdy byly velmi těžce postiženy grunty hošťálkovické, tedy i Ludgeřovice5. Můžeme tak hypoteticky položit vznik procesí právě do těchto let, kdy tolik trpěli obyvatelé Ludgeřovic a okolních vsí.
Během let se procesí staly prestižně slavnostní akcí: "Byla to naše chluba tato procesij, ktera se daleko široko nekonala." Průvod měl mnoho diváků z Hrušova, Přívozu i Ostravy a každá obec, kudy se průvod ubíral, zaplatila "dve čtvyrtky piva jedna štyrtka měla 25 litrův, jednu kistnu cigar, 100 kusu a neco konaku." Poslední procesí se konalo v r. 1901, a tak ho viděl a prožíval Jan Lukáš, který nechtěl, aby se zapomnělo...

1 ČERNÝ, Jan – SCHEUFLER, Vladimír: Kronika "Vzpomínky z minulých dob" o původu křižáckých procesí na Hlučínsku. In: Český lid, 57, 1970, s. 155-158. Při publikaci kroniky ponechali původní text Jana Lukáše, který měl pouze německé školy, což se odráží v česky psaném textu.
2 ČERNÝ, Jan – SCHEUFLER, Vladimír: c. d., (pozn. č. 3), s. 157.
3 SLAVÍK, Valter: Farnost Ludgeřovice. Vydání k 90. výročí založení římsko-katolické farnosti. Hlučín 1994, s. 7.
4 PLAČEK, Vilém: Hlučínsko pod nadvládou Pruska a Německa. In: Ostrava PDSOO, 19, Ostrava 1999, s. 113.
5 ZUKAL, Josef: Paměti opavské. Opava 1912, s. 125-126.

Převzato z http://www.protimluv.net/protimluv/9-10/strana.php?cislo=22

Dle Ze slezské "pivnice" (sklepu) a kuchyně. @PP@Národopisná, črta z Rakouského a Pruského Slezska. PíšeP. Jan Vyhlídal.
Národopisná, črta z Rakouského a Pruského Slezska. Píše@A@P. Jan Vyhlídal:
Ke svátečním jídlům velikonočním patří také "svěceník" ze žitné mouky upečený a ve svátky Velikonoční v kostele posvěcený.

Zpět na hlavní stranu blogu