Vánoce na Hlučínsku

2. prosinec 2016 | 13.34 |

obrazek

Na Hlučínsku se staří lidé modlívali vkleče čtyřikrát Otčenáš a Zdrávas na památku toho, že lidstvo čekalo na Vykupitele 4 tis. let. Někde zachovávali pověru, že se při večeři má stát na sekeře, aby měli zdravé nohy. K večeři bývala hrachová polévka, krupice, - kaše, zelí s máslem, někde smažená ryba s bramborovým salátem, jinde rybí hlavy se sladkou omáčkou (v omáčce perník a povidla) nebo štědrá mačka, která se dělala ze usmažené zeleniny, povidel ořechů, mandlí, hrozinek, perníku a koření a přikusovala se k ní vánočka. Nechyběl chléb a ořechy, na stole byl pro každého oplatek, který se nosil od kněze nebo od učitele, později se kupoval na vánočním trhu. Někde byl zvyk pod oplatek nebo talíř dávat peníze, které tam zůstávaly až do Štěpána. Obvyklé bylo pojídání oplatků s medem jako poslední jídlo večeře, což mělo zaručit vzájemnou lásku v rodině. Sušené ovoce, jablka, hrušky, ořechy, byly původně jedinými vánočními dárky.

Na štědrý den byl přísný půst. První jídlo bylo až na štědrou večeři. Kdo to vydržel celý den mohl pak vidět na obloze zlaté prasátko. Na Boží hod se podával slavnostní oběd. Servírovala se pečená husa, kachna s knedlíkem a zelím.

obrazek

Na Štědrý den nic se nesnídá, neobědvá, nýbrž čeká se až na večeři. Obyčejná jídla při ní jsou tato: U chudých: Máčka rybová z petrnšky, hrušky, pecky, krupice, bělky s medem, ořechy a: ovoce. U bohatších : Hrachová polévka, záprašková máčka, ryba pečená nebo vařená, rýže, bobáky, ořechy a ovoce. Týž den "chlapi ráno zalévají chrobaka hutem vina bo goralky, aby cely rok dal pokuj".

Ve Štědrý den či "viliju" (vigilii) těší se dítky na "papučky" jinde "bobaky" zvané.

Dle Ze slezské "pivnice" (sklepu) a kuchyně. @PP@Národopisná, črta z Rakouského a Pruského Slezska. Píše P. Jan Vyhlídal. Národopisná, črta z Rakouského a Pruského Slezska. Píše@A@P. Jan Vyhlídal.

V Oldřišově, Kobeřicích, Slušovicích, Bohuslavicích v pr. Slezsku chodily chudobné děti na Boží hod po domích a prosily o hrách, aby si ho na večer uvařiti pod polévku mohly dáti. Protože teď hrachu málo se seje, dostávají místo něho kus chleba.

Na Boží narození rády chvátají dítky na »jutřní'« a kromě toho mají býti přítomni ještě dvěma mším sv. Někde ještě slaví se jitřní v půl noc; který žák přijde první do kostela, ten uzří na obloze zlaté tele. (Hlučín.) Na Boží hod vánoční jest dětem zakázáno »letať«, a chodiť po besedách. Co na Boží narození zanedbaly, to vrchovatě vynahradí na slavnost sv. Štěpána, neboť buď světí oves, buď chodí se »ščestím<, aneb koledují.
Jsou zase dědiny, kde se více dní koleduje, na př. v Kravařích v Pruském Slezsku ve sv. Štěpán, sv. Jan a Mláďátka.

Co komu se přihodí a jak se mu vede na Štědrý den, tak že se bude míti celý rok. Hlava rodiny dbá, aby všichni zajednou k večeři přišli, pomodlili se, zasedli; jinak by byl nepořádek celý rok. Večeřívá se: Voďanka se zelím, žitné slížky s mákem a máčka vším kořením dýchající, a musí vystačiti po celý oktáv. Po večeři dostane každý 4 ořechy a 4 jablka, z nichž pozná, jak se mu v každém čtvrtroku povede.

Při večeři jest úplné ticho. Celá příroda prý, v ráji pro hřích Adamův zakletá, tuto noc skrze narození Spasitele na okamžik kletby se zbavuje a v rajský stav se navracuje. V tu noc studená zřídla tajemně mluví, dobytek ve chlévě o rodině vypravuje, zrnka, jež se do země vloží, zázračně vzrostou atd. Na Boží narození posvátný klid a ticho obestírá dům i ves. Na sv. Štěpána hospodáři a pacholci sbírají své měchy a »vandrují«, mnohý z nich pak ani svého domu nemůže najíti. Za starších dob velebný pán s kostelními zřízenci chodil po koledě, zkoušel děti z náboženství a otcové vydávali počet, kdo byl u nich u velikonoční zpovědi. Proto všechno uvedla hospodyně do nejlepšího pořádku, a žehnáček zaopatřila svěcenou vodou. Děti dostávaly obrázky. Večer chodívá ještě mladá chasa na koledu k sousedům, kdež zpívají koledy. Nejobyčejnější popěvek jest: Ty svaty Ščepanečku, co to neseš v tom žbanečku? Ja nesu koledu, upad sem s ni na ledu.

Jan Vyhlídal: Sv. Mikuláš a svátky vánoční u Čechů na Ratiborsku v Pruském Slezsku. Český lid XVIII.
___________________________________________________________

Koledy z Pruského Slezska

1. Zhuru pastuši, Kubo Matuši, ty Klimo! Proč na nas voláš, spáti nam nědaš, Domino, Domino! Martin bratr nas, beži mezi nas, zdaleka. Ůn běži hupkem, kyne klobučkem, až kleká, až kleká!

Martine bratře, poviz jen krátce, co děláš? Zdali před vilkem, neb před medvědem utěkaš, utěkaš? Běžim s rychlosťum s velkum pilnosťum mezi vas. Narodil se nam, přišel jest ku nam, Mesiáš, Mesiáš! (Z Vehovic v Pr. SI.)

2. Na koledu sme přišli k vam, ščestí, zdrávi vinšujem vam! Ščesti, zdraví, dluha léta, že smy k vam přišli zdaleka. Daleka jest cesta naše, od Betléma do salaše; hvězda nam jasně svítila, až do Betléma přivedla. Jak do Betléma přišla, nad tym domem stať zůstala, co v něm Panenka meškala. (Z Turkova.)

3 Poslyšte nyni, co tu nového, neviděli stě neba jasného, hvězdy přejasně aj sviti, musi to nečo zas býti! Ptáčkové libým hlasem zpivajú, pastuši o pul noci trubijú, ešče nikdy nedělali, že by v noci trubivali. Anjelove v oblacích se vznašú, všemu stvořeni radosť přinašú: Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokuj lidem. Narodil se nam král o pul noci, který ma nebe, zem ve sve moci, v Betlémě v jesličkách leži, vul a osel k němu běži. Matička jeho němá peřin pro něho, vul, osel zahřiva ho. Josef koliba starý to nemluvňátko malý. (Z Turkova v Pruském Slezsku.)

4. Poslechněte mě málo, ma zlata panimamo, a vy také otče milý, co vam povim v tuto chvili, hrubě něco nového, nikdy neslýchaného. Slyšela jsem v Betlémě, že tam leži na seně, to překrásné pacholátko, ušlechtile Jezulatko, Josef s matkum ho hlida, vul a osel zahřiva. Přišli tam pastýřové, chtěli hráti na dudy, neměli naštemovane, každý hrál tum svum nutum, k temu se dupal botum, k tomu radostně zpívali, že Ježíška uhlídali! (Z Jakubovic v Pruském Slezsku.)

5. Raduj my se nyni, v den narozeni, neb přišel Mesiáš nam přislíbeny. Nuž tež vy děvčátka, aspoň peřinčatka doneste jemu, bystě ho zahřili, to poslužtě jemu. (Ze Štěpankovic Pr. SI.)

6. Koledovat přicházíme a dobře se mít budeme, napřed vzdejme Bohu chválu, poklonu, česť nemalou. Pochválen buď Ježíš Kristus. Kdo chce ten rok štěstí míti, může naft koledu dáti, netřeba tak mnoho, když jest něco stříbrného. — Dobrá zde koleda bude, každý se po kapse škube. Hle! Bratře, dobývají, co hodného nám dají. Když koledu budem bráti, budem se radovati, a pěkně děkovati, že nám ráčili dáti. S Pánem Bohem zůstávají naši milí milostpaní, nechť jim Pán Bůh požehná, co nám jejich ruka dá. Amen. Ještě se vrátíme a ruku jim políbíme, že vzhiednost mají na nás, snadno na rok přijdem zas (Z Hoštálkovic).

7. Pro děvečky, které by se rády vdaly: Poslouchej, děvečko, co koledujeme, a tobě, děvečko, všichni vinšujeme, abys dostala milého, bohatého i švarného na ten nový rok. Jen podle možnosti můžeš nám co darovat, budem tě před světem dobře vychvalovat, žes robotná, vyrtká, švarná, nade všechno chvalitebná, tak se hned vydáš. Jest-li nám co daruješ za koledování, neb více za naše zpívání, nestane se ti žádná škoda, neb se ti stane náhrada, tak se hned vydáš. Která nic nedaruje, štěstí sobě sepsuje, a jakživ se nevydá, choť by chtěla i žida. Která nám přece co dá, zajisté se hned vydá, dostane volu, statek, stodolu, šest kravjátek, bude se dobře míti, při tom Boha chváliti. Amen (
Z Hoštálkovic).

8. K tobě též přichodíme, žes štědrý víme, budeme ti koledovat, všecko dobré vinšovať. Jest-li nám co daruješ, tak ti vinšujeme též, abys bohatou dostal, takou chceš, dobře víme. Jak nám nic nedaruješ, vinšujeme ti zrovna, aby tě tvoja žena vždycky za vlasy rvala. A jest-li nám přece co dáš, na svém místě nepoznáš, že co jsme ti vinšovali, že to dostať máš. A jen sobě přemýšlej, která kde ta bohatá, potom na nás vzpomínej, přiveze měch zlata
(Z Hošťálkovic).

9. Koledujeme, přizpívujeme, doufáme, že ne nadarmo děláme naše larmo, každý groš dostaneme, do kapsy ho schováme. Malá jest škoda, když nám kdo co dá, mnoho my nežádáme, groš neb dva dostaneme. Pán Bůh vám to nahradí, my tomu budem rádi. Hle! Dobývají, jisto nám dají, jen vesele, bratře, křič, až dostáném ještě víc, potom budem děkovat, až koledu budem brát Ach nebavte nás, máme krátký čas, dejte, co máte dáti, budem se ubírati, na přesrok zas přijdeme, koledu vám vrátíme
(Z Hošťálkovic, kdež se chodí po koledě na sv. Jana Ev.)

Dle Koledy vánoční dětí slezských. Podává1) J. Vyhlídal) Český lid X. Jan Vyhlídal: Sv. Mikuláš a svátky vánoční u Čechů na Ratiborsku v Pruském Slezsku. Český lid XVIII.; Jan Vyhlídal: Vánoční doba ve Slezsku.Český lid XV.

Zpět na hlavní stranu blogu