Vesnická stavení na Hlučínsku

Hlučínsko bylo zemědělským krajem s poměrně chudou produkcí jak v oblasti obilnářství, tak i v produkci dobytka. Součástí vesnického koloritu na Hlučínsku byly statky. Vedle velkostatkářů (např. Rothschildové), kteří se v regionu formovali v období 18. a 19. století, tvořil základ hospodářství střední statky vesnický sedláků, kteří v období tzv. vesnické emancipace v průběhu druhé poloviny 19. století nabývali na významu a sebevědomí. Typické stavení vesnického statku na Hlučínsku skládal se z obytné části, které měla vždy obdélný půdorys s kratší, čelní stěnou do ulice. Tato obytná část , do které se vcházelo ze dvora úzkou předsíňkou, se vnitřně dělila na část provozní (tedy kuchyň a jídelna) a část určenou ke spaní (buď zadní část traktu či podkroví). Rovnoběžně s obytnou části byl na druhé straně dvora situovaný výměnek, či byla tato budova součástí hospodářského provozu statku. Za obytnými částmi následovaly chlévy. Prostor statku (dvůr) byl posléze uzavřen stodolou. Statky od 19. století byly cihelné. Štítové zdi mohly být zdobeny štukovými detaily, ve štítu pak doplněními soškami svatých patronů situovaných ve výklencích. Střechy byly původně doškové, méně ze šindele, později i z břidlice - šiber. Součástí statků byly i tzv. srubky.

V důsledku nešikovných dědických pravidel (zvykového práva), která na Hlučínsku panovala (majetek se vždy dělil mezi jednotlivé sourozence, nebo musel nejstarší vyplácet své mladší sourozence a to i v ženské linii), docházelo k rozmělňování a chudnutí statků či jejich dělbě. Vedle nemnohých středních sedláků zde byla dosti početná třída malých sedláků či domkařů. Ti obývaly již daleko méně honosná stavení, která se skládala pouze z obytné, velmi úzké a svou kratší stranou k cestě ústící štítové zdi, za kterou byl napojen jen skromný chlév a v lepších případech i malá stodola. Obytnou část tvořila jen jedna místnost, v některých případech i obytné podkroví.